Šlape Írán na brzdu nebo na plyn?

Írán je případ mnohem horší. Klíčové země se tedy shodují v názoru, že je podstatné, aby byl jeho vojensky orientovaný jaderný program zastaven. Zdá se, že světoví politici jsou docela upřímně rozhodnuti učinit k tomu potřebné kroky. Potíž je ale v něčem jiném. Mezi mírovým výzkumem a vojenským použitím atomu je v podstatě jenom krok, takže celá záležitost je těžko řešitelná prakticky. Shoda tedy panuje v tom, že Írán by přinejmenším neměl mít zařízení na obohacování uranu. Bylo by totiž velice riskantní důvěřovat tamnímu islámskému vedení, že nic jiného než mírové účely ho ani ve snu nenapadne. Historie nás učí jisté obezřetnosti, mimochodem i Hitler byl svého času největším bojovníkem za mír.

V posledních dnech se zdá, že Teherán přece jenom šlape na brzdu, poté co držel plyn skutečně na podlaze. Konflikt nastal ve chvíli, kdy rozlomil pečeti na jaderných zařízeních a Mezinárodní agentuře pro atomovou ebergii dal najevo, že ho její názory nezajímají. Nyní vypadá chování tamního vedení poněkud kuriozně - a je otázka, zda chce skutečně přibrzdit, nebo je to jenom součást pochybné strategie. Vyjednávač Teheránu například prohlásil, že Írán obnoví obohacování uranu, pokud západní partneři předloží celou záležitost Radě bezpečnosti OSN. Zaměnil vejce a slepici, neboť bude-li Rada bezpečnosti jednat o Íránu, pak proto, že Teherán rozjel svůj jaderný program - nota bene jeho klíčovou část v podobě obohacování uranu.

Írán navíc vyzývá evropskou trojku (Německo, Británii a Francii), aby se vrátila k jednáním. Poukazuje na to, že jediným řešením krize je prý politická debata. To jsou ale přesně slova Německa, Británie a Francie - s tím rozdílem, že Írán chce rokovat, a přitom rozvíjet svůj nebezpečný program. Jisté je, že Evropanům došla trpělivost, stejně jako Mezinárodní agentuře pro atomovou energii. Zlomení pečetí se považuje za krach jednání.

Ze světa přišla řada varovných signálů. Ozval se izrelský ministr obrany Šaul Mofaz, který sice připustil, že jeho země dává zcela jednoznačně přednost diplomatickému urovnání, ale íránský nukleární program nelze tolerovat. Bez toho, aby Mofaz cokoliv jasně specifikoval, řekl, že bude třeba pracovat na obranné strategii - se vším, co k tomu patří. Izraelský premiér Ariel Šaron sice v tuto chvíli nemůže posvětit žádné rozhodnutí, nicméně židovský stát dává najevo, že to jeho obranyschopnost nijak nesnižuje.

Obecně se spekuluje o možnosti cíleného útoku izraelských letadel na íránská zařízení - po vzoru někdejšího útoku na podobné objekty v Husajnově Iráku. Po posledním teroristickém útoku Palestinců zaznělo z Izraele tvrzení o tom, že existuje nová "osa zla", kterou tvoří Írán, Sýrie a Palestinci. Írán totiž teroristické útoky financuje, Sýrie vytváří prostor pro jejich plánování a Palestinci jsou vykonavateli. Mimochodem, v pátek se íránský prezident Ahmadinedžád (během návštěvy Sýrie) sešel také s představiteli tamních organizací, obviňovaných z terorismu, což znamená, že jim docela otevřeně vyjádřil jasnou podporu.

Značné obavy dává najevo také Rusko, které nabízí Teheránu, že pro něj bude zabezpečovat obohacování uranu, takže do provozu by se mohla uvést atomová elektrárna v Bušeru, ale současně by se tím zabezpečilo mírové využití atomu. Teherán zpočátku návrhy Moskvy odmítl, potom svoji rétoriku zmírnil - a zdá se, že začal manévrovat. Snad k tomu přispěla slova francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca, že jeho země může použít jadernou zbraň proti státním sponzorům terorismu, což je (mezi řádky) právě Írán.

Velice vážná slova zazněla ovšem ze Spojených států. Viceprezident Dick Cheney nenechal nikoho na pochybách, že v případě ohrožení Izraele by ho Washington chránil. Vlivný senátor John McCain, ve kterém vidí někteří republikáni budoucího prezidenta, označil současnou krizi za nejhorší od konce studené války. Unisono s ním mluvil bývalý demokratický kandidát na viceprezidenta Joseph Liberman. Ten navíc zdůrazňuje, že Spojené státy mají vojenskou kapacitu ke zničení íránských zařízení. Objevily se totiž pochybnosti, zda by to dokázaly izraelské zbraně. Předpokládá se, že i ze strany Washingtonu by šlo zřejmě o cílený útok.

Ze všech stran tedy přicházejí velice vážná varování. Zda si je vezme k srdci teheránský režim, jehož prezident mluví o zničení Izraele, to je otázka. Vyřešit krizi jednáním by bylo nepochybně lepší pro všechny. Pointa je v tom, že to musí všichni chtít. Zatím to vypadá spíš na boj, poté, co začal Írán vyzývat ke snižování produkce ropy a stahovat svoje finance z Evropy.