Sklářský učeň se hlavně nesmí bát ohně, tvrdí mistr a francouzský rytíř umění Drobný

6. listopad 2024

Hovory

„Už jako malý kluk mě fascinovalo dívat se na skláře. Pozorovat, jak to sklo teče, jak se fouká a jak se z něj za chvíli stane sklenička a nádherný výrobek. U váz to tedy trvá déle,“ vzpomíná sklářský mistr Zdeněk Drobný. V červnu 2024 získal od francouzského ministerstva kultury rytířský Řád umění a literatury.

Čtěte také

Sklárna Moser má už druhého rytíře, stal se jím mistr Zdeněk Drobný

Podle Drobného je to ocenění i pro všechny jeho mistry, kteří ho do řemesla zasvětili. „Většinou to byli němečtí skláři, kteří v Moseru zůstali i po válce,“ dodává. K tomu, aby se z člověka stal špičkový sklář, ale potřebuje i 15 až 20 let.

Každý nový uchazeč o řemeslo pak podle Drobného musí mít jeden hlavní předpoklad: „Nesmí se bát ohně. Za těch 50 let jsem zažil mnoho šikovných kluků, ale odešli jen proto, že se ohně báli a nesnesli ten žár. Když si ale zvyknou, nepoddají se tomu, navíc mají chuť a zručnost, jsou na dobré cestě.“

Řemeslo má podle něj i další úskalí, sklář totiž musí dělat dvě věci najednou: neustále točit píšťalou a foukat.

Sklářský mistr Zdeněk Drobný s vázou Hruška|foto:Moser

Dnes je Zdeněk Drobný v důchodu, stejně se chodí na své kolegy dívat, a nejen to.

„Kluci mají radost, že mě vidí, ukazují mi, co se naučili i to, co jsem jim předal. Mám vlastně radost, že výroba neusnula a naopak vzkvétá,“ přiznává s tím, že před rokem 1989 sklářský průmysl stagnoval, dnes do Nového Boru jezdí skláři z celého světa.

Čím může české sklo zaujmout cizince? Co pro něj znamená francouzské vyznamenání? Na jakou práci rád vzpomíná a jak se udržuje v kondici?

Odpovědi nabízí Hovory Lenky Buriánkové, poslechněte si sami.

autoři: Lenka Buriánková , lup