Sice mluvíme česky, ale často jsme vůči sobě jako cizinci, uvažuje dominikán Benedikt Tomáš Mohelník
„Vždy záleží na jednotlivých lidech, se kterými se setkáte, ale obávám se, že dialogu se musíme neustále učit, udržovat se v kondici,“ říká teolog a dominikán Benedikt Tomáš Mohelník. „Z vlastní zkušenosti vím, že se ale může dostavit únava, kdy to člověka přestane bavit. Neustále znovu opakovat třeba i ty samé věci. Zdůvodňovat postoje, které už si člověk sám vyřešil, má je vyargumentované – ale najednou má před sebou člověka, který to neslyšel.“
„Takže člověk musí znovu argumentovat, což vyžaduje trpělivost. A ta, když dojde, tak v tu chvíli vznikají ostré hrany. A pak to vypálí a třeba toho druhého ,sejme‘,“ doplňuje.
My sice mluvíme česky, ale často jsme vůči sobě jako cizinci.
Benedikt Tomáš Mohelník
Teologovi takto čas od času dochází argumenty u některých vnitro církevních témat, jako jsou restituce, nebo otázky spojené s rolí církví v současné společnosti.
„Pak mám i nějaké politické preference a pohled na svět. Třeba neustále musíme vysvětlovat, že provázanost Česka směrem na Západ je důležitá a že, v politickém smyslu, spása z Východu nepřijde. Tak tady možná někdy ztrácím trpělivost,“ přiznává.
Společná řeč může mást
Jako příklad jak se naučit dialogu uvádí publikaci, kterou napsal dominikán Pierre Claverie Vstříc setkání s druhým. Popisuje život menšinové církve ve většinovém arabském a muslimském světě alžírského Oranu.
Čtěte také
„První, co udělal, když mu secvaklo v jakém momentálním rozpoložení to vlastně žije, tak se naučil arabsky. Protože to do té doby moc neuměl. A naučil se to dokonce tak, že byl schopen vyučovat arabštinu a arabskou kulturu lépe než někteří rodilí Alžířané.“
„My sice mluvíme česky, ale často jsme vůči sobě jako cizinci. V jiných schématech, argumentacích, způsobech uvažování. A společný jazyk, řeč, nás někdy může zmást v tom, že si myslíme, jak si rozumíme, protože používáme stejný jazyk. Ale nepoužíváme stejné myšlení, stejný přístup k realitě a velmi snadno se míjíme,“ uzavírá.
Benedikt Tomáš Mohelník
Řádové sliby složil 12. srpna 1990, o pět let později byl vysvěcen na kněze. Studoval teologii na CMTF UP v Olomouci, poté postgraduálně na univerzitě ve Fribourgu ve Švýcarsku. Od roku 2005 vyučuje systematickou teologii na Studiu kláštera trapistů v Novém Dvoře, od roku 2006 je odborným asistentem na Katedře fundamentální a dogmatické teologie na KTF UK a tuto katedru vede.
Benedikt Tomáš Mohelník je jedním z dominikánů, kteří otevírají starobylé místo kláštera u svatého Jiljí v Praze debatám o soudobé kultuře nebo politice, včetně těch, které rozdělují nejen českou církev, ale celou společnost. Celé Hovory Petra Viziny si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Hejtman Červíček: Najděme v sobě sílu respektovat názory druhých, aby společnost nebyla rozdělená
Hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček z ODS je na počátku nového roku 2022 svátečním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové.
-
Radovan Holub: V rozdělené společnosti
Společnost je tak atomizovaná, že od jedné skupiny k druhé jsou vzdálenosti delší než námořní míle, i když stojí vedle sebe 17. listopadu na náměstí a zpívají hymnu.
-
Strádající třída trpí silným nedostatkem, říká spoluautor výzkumu Rozdělená společnost
Hostem pořadu K věci byl ředitel Ústavu empirických výzkumů STEM Martin Buchtík.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
