Seychely, země plná imigrantů

Životní úroveň je tu dnes ve všem podobná evropské, včetně zdravotní péče. Místu se vyhýbají i tropické cyklóny, je proto s podivem, že migrace tu byly oproti sousední Africe tak opožděné. Celé souostroví je po lidské stránce složené vlastně jen z potomků imgrantů.

Jako první spatřili Amiranty roku 1502 Portugalci. Tyto malé kousky souše na rozsáhlé ploše oceánu ale už předtím znali Austronésané, migrující směrem na Madagaskar, i arabští obchodníci, cestující kolem afrického pobřeží. Nikoho z nich ale nenapadlo se tu usadit. Pluli jenom po moři kolem a nemysleli na vhodný způsob ekonomického využití ostrovů. Naprostá většina lidí dodnes pobývá hlavně na ostrovech Mahé ( Victoria ), Praslin a La Digue, ostatních 150 je většinou neobydlených. Zajímavý je zde hlavně lov tuňáků a dodnes se tu daří endemickým druhům rostlin a živočichů, kterých je na stovky. Díky tomu je na Seychelách několik přírodních památek UNESCO, např. atol Aldabra s největší populací obřích želv na světě v počtu 150 tisíc, nebo háj čtyř tisíc palem ve Vallée de Mai.

Malé ostrovy míjeli osadníci až do 18. století|foto: Fotobanka stock.xchng

První osady zde až kolem roku 1770 vytvářeli francouzští kolonizátoři. Ti taky na Seychely dováželi africké imigranty, své otroky, na nově budované plantáže plné koření, především vanilky a skořice, i kokosovníků a sladkých brambor. Strategické místo na cestě mezi jižní Afrikou a Indií zaujalo i Brity. Seychely pro sebe ale získali až roku 1814, po námořním vítězství během napoleonských válek. Do té doby však už většina místních obyvatel přijala frankofonní kulturu a způsob života. Až roku 1903 si ostrovy užily samostatnost na britské kolonii Mauritiu a roku 1976 se staly republikou v rámci Britského společenství národů.

Úředními jazyky zůstávají francouzština, angličtina, kreolština a speciální "seychellois". Obyvatelé jsou většinou mulati francouzsko-afrického původu. To např. poznáme díky jejich řeči i podle faktu, že dvě třetiny obyvatel užívají stále francouzská příjmení a jména, pětina dalších má jména anglická a smíšená ( třeba Jean-Phillipe Atkinson ). Taky kreolština, jazyk bývalých otroků známý jako "Seselwa", je odvozen z francouzštiny. Potomků původem imigrujících Evropanů a Afričanů je z počtu 84 tisíc obyvatel devět desetin, podobný počet vyznává katolickou víru nebo anglikánství. Mezi hlavní menšiny patří hinduističtí a muslimští Indové ( dvacetina obyvatel ), kteří svou migrací nahrazovali na plantážích otroky stejně jako Malgaši ( třicetina lidí ) s podobným osudem, dále jsou zde obchodníci čínského původu.

Všichni obyvatelé Seychel jsou imigranti|foto: Fotobanka stock.xchng

Elitou zůstávají stále hlavně "Grand blanc", v místním nářečí "velcí běloši", migranti z Číny a Indie ale díky své přičinlivosti taky více bohatnou. Obyvatelé Seychel se stále víc mísí mezi sebou, i když ne v tak vysoké míře. Protože ostrovy jsou útulkem bohatých podnikatelů, což je ve světě netypická skupina imigrantů, i centrem turistiky, přibývají hodně i běloši. Přesto už vláda turistiku tolik nepodporuje, i když jde o hlavní příjem země a osvíceně se snaží hlavně uchovat místní přírodu. Každý rok sem totiž zamíří 150 tisíc osob, kteří už ale netouží po emigraci za prací, ale jen po pohodlí a letních radovánkách.

Bohaté migranty láká i nedotčená příroda|foto: Fotobanka stock.xchng

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.