Je tomu rok, co jadernými zbraněmi vybavený severokorejský vůdce Kim Čong-un zahájil nebývalou diplomatickou iniciativu. Do tanečků okolo svých bomb od té doby postupně vtáhl Čínu, Jižní Koreu, Spojené státy a nyní i Rusko, poznamenává v analýze týdeník Economist.
Kim svým okázalým stylem postavil na hlavu dosavadní image rodinné diktatury, která se před světem úzkostlivě izolovala. Stávající hlava KLDR se chtěla před mezinárodním společenstvím ukázat ve zcela jiném světle. A podle politologů si tím zvětšila manévrovací prostor i šance na setrvání u moci. „Jaký to skvělý mladý despota! Možná se mu skutečně podaří umřít v pyžamu ve vlastní posteli,“ píše ironicky magazín.
Po neúspěšné schůzce amerického prezidenta a severokorejského vůdce je opět na stole jaderný program KLDR. Jak nebezpečný je a dá se srovnat s íránským? Otázky Interview Plus pro předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Danu Drábovou.
S jihokorejským protějškem Mun Če-inem stihl Kim za šest měsíců uspořádat tři summity. To jejich předchůdci se dokázali sejít jen dvakrát za celou dekádu. Diktátor se také čtyřikrát sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, a dokonce s ním oslavil své narozeniny.
Z hlediska spektakulární podívané ale nic z toho nepředčí loňský červnový summit s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Singapuru. Letos v únoru se oba viděli opět v Hanoji, a poslední diplomatický taneček zvládl Kim v dubnu s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.
Počet summitů ale není podle Economistu rozhodující. Vše, na čem záleží, jsou vztahy s Trumpem. Pouze Spojené státy dnes představují pro severokorejský režim vojenské nebezpečí, a pouze Amerika může prosadit v OSN zrušení sankcí. Magazín má ale za to, že se Kim v Hanoji přepočítal. Vsadil totiž na to, že šéf Bílého domu bude až přespříliš horlivě usilovat o dohodu.
Americký prezident jej místo toho zaskočil – mimo jiné mu ukázal, že dobře ví o jaderných kapacitách, které Kim navzdory řečem o jaderném odzbrojování stále drží. Nakonec Trump z jednání odešel. Pro Kima to byla tvrdá rána, a dlužno říci, že na ni příliš chytře a obratně neodpověděl.
Je pravda, že Vladimir Putin s Kimem nedávno jednal jako rovný s rovným, ale to mu žádnou výhodu před Trumpem nezíská. Šéf Kremlu prostě rád popichuje Ameriku, ale zdevastovanému severokorejskému hospodářství pomoci nemůže.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un i po nezdařeném summitu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem zůstává ve Vietnamu, v pátek totiž začíná jeho oficiální návštěva země. Na Kimovu počest se uskuteční banket a čekají ho jednání s vietnamskými představiteli.
Šanci pokračovat dál v diplomatickém tažení má teď Kim jen s Mun Če-inem, který ostatně rozhovory s Trumpem zprostředkoval. Jenže podle Economistu diktátor i na této frontě vrší chybu za chybou. V dubnu Muna napadl a vytkl mu, že nedělá pro zprostředkování dost.
To ale v pohledu magazínu není pravda. Vždyť jihokorejský prezident během nedávné návštěvy Washingtonu prosil Trumpa, aby v rozhovorech o likvidaci raket za každou cenu pokračoval.
Odměnou ale Mun Če-inovi je tradiční severokorejská kampaň. Za vše podle ní může Jižní Korea. Prý se málo snaží, aby USA tancovaly tak, jak Soul píská. „Urážky Muna jsou hloupé a netaktické,“ říká k tomu expert na Korejský poloostrov Aidan Foster-Carter. Mun si sbližování přeje stůj co stůj. Jeho potíž ale spočívá v tom, že ve svém postoji není zcela zajedno s obyvateli vlastní země.
Ti sice loni podpořili snižování napětí, ale nedostali za to nic. A je možné, že dnes už Jihokorejci zcela ztratili důvěru ve sliby Severu. Řeči o znovusjednocení poloostrova už zkrátka netáhnou. Naopak, v domácí politice Jižní Koreje roste podpora konzervativců, kteří slibují voličům jestřábí taktiku. A kdyby se dostali k moci, měl by Kim opravdové důvody k obavám.
Problematický je ale i Kimův postoj ke Spojeným státům. Navenek sice nadále věří, že dohoda je možná, v posledních dvou týdnech ale na druhou stranu dohlížel na testy raketových zařízení. Jakoby se snažil amerického prezidenta vydírat tím, že mu nakonec udělá mezinárodní ostudu.
Pokud patříte k severokorejské elitě, můžete si koupit naprosto cokoli – prvotřídní whisky, drahé šperky, západní parfém nebo třeba bubny či saxofon.
Pchjongjang souběžně spustil slovní kanonádu na Mikea Pompea, Trumpova hlavního diplomata. Otázkou ale je, zda je to moudrá taktika. Tváří v tvář svým skeptickým poradcům totiž bude mít potíže s prosazením dohody i samotný Trump. Přilévání oleje do ohně vše jenom zhorší, konstatuje magazín.
To vše se děje v situaci, kdy sankce severokorejskou ekonomiku tvrdě poškozují. A ani čínská a ruská pomoc na tom mnoho nezmění. Kim se přesto vrací k poštěkávání na daleko silnějšího soupeře, a zahrává si s dalšími jadernými testy. Američanům by to mohlo připomenout starou pravdu o tom, jak nevděčné je jakékoli vyjednávání se Severní Koreou.
Ale zlé dopady to bude mít i pro mladého despotu. O jeho údajné genialitě je možné nyní vážně pochybovat, uzavírá týdeník Economist.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
