Seth M. Siegel: Budiž voda

15. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vodovodní trubky v Miroticích jsou staré, plné kalů, proto z kohoutků často teče špinavá voda. Ilustrační foto

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Otočíte kohoutkem – teče. Spláchnete WC – teče. A teče i na zahrádkách, kde hadicemi a konvemi kropíte žíznivá rajčata, nebo na fotbalových hřištích, v parcích…

Čtěte také

Že není voda zadarmo, to víme. Zlobíme se za každou korunu, o kterou nám „zlí vodohospodáři“ navýší vodné a stočné. A že vody není neomezeně, to už začínáme také chápat. Mění se charakter srážek. Trápí nás tropická léta, kdy dramaticky klesají hladiny podzemních vod.

Pak přijdou přívalové deště, ale vyprahlá půda je nedokáže vsáknout, masy vody stečou po povrchu, berou s sebou úrodnou vrstvu zeminy a zmohutnělé potoky i říční toky hrozí vyplavit lidská obydlí.

Byla to samozřejmost

Vodu a sluneční svit lidé odjakživa brali jako samozřejmou součást svých životů. Že ale minimálně voda není tak úplně samozřejmá, nám připomíná autor světového bestselleru Budiž voda, americký spisovatel, novinář a společenský aktivista Seth M. Siegel.

Účinkuje: Igor Dostálek
Připravila: Pavla Nejedlá
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Překlad: Hana Škapová
Režie: Radim Nejedlý
Premiéra: 4. 7. 2017

Svět vstupuje do vleklé vodní krize. Ta se zdaleka netýká jen rozvojového světa kdesi v pásmu pouští. Problémy hlásí Čína, Indie, Brazílie i USA. Kalifornie, Texas i další americké státy již nedostatek pocítily na vlastní kůži a připravují se na krizové scénáře. Obrovské přírodní zásobárny pitné vody, které se v podzemí nashromažďovaly desetitisíce let, jsou extenzivní a nerozvážnou zemědělskou produkcí několika posledních desetiletí dramaticky odčerpány.

Izrael: pokusná laboratoř

Izrael můžeme chápat jako takovou pokusnou laboratoř. V nehostinných pouštních a polopouštních podmínkách, s dramatickým nárůstem obyvatelstva vinou válečných a poválečných uprchlických vln a navíc v izolaci v nepřátelsky naladěném regionu musel vyřešit téměř všechny myslitelné potíže se zásobováním vodou.

Po sedmdesáti letech práce má Izrael vody dostatek, je díky tomu potravinově soběstačný a vývozem potravin si opatřuje značné prostředky do státního rozpočtu. Izrael je dokonce schopen dodávat vodu některým svým sousedům, revitalizuje své vodní toky a povedlo se mu zúrodnit poušť, což z něj činí jediný stát vysychajícího světa, ve kterém poušť zabírá menší plochu než před padesáti lety.

Na většinu světových problémů s vodou existuje izraelské řešení. Svět se jen musí chtít inspirovat.

autoři: Alena Blažejovská , Pavla Nejedlá
Spustit audio