Seniorům stačí ke štěstí málo - mít pro co žít
Chcete se naučit hrát na klavír nebo kytaru? Nikdy není pozdě začít. Senioři na jedné pražské základní umělecké škole se věnují malbě, recitování nebo tanci.
Využít naplno kapacitu školy a udělat něco pro občany v důchodovém věku. Tohle se povedlo v pražské Hostivaři. V září loňského roku tam jako na úplně prvním místě v Česku začala fungovat Akademie umění a kultury pro seniory. A spoustě lidí se změnil život.
Překonat trému i ostych a postavit se na prkna, která znamenají svět. Tenhle zážitek si několik měsíců dopřává asi deset aktivních seniorek. Docházejí na divadelní výuku do Akademie umění a kultury při Základní umělecké škole v pražské Hostivaři.
Nejstaršímu studentovi je 85 let
Pravidelná výuka má i jiný přínos, některé dámy začaly s vlastní literární tvorbou. Kuchařka v důchodu Zuzana Princová přednáší svou vlastní báseň: „Utekla mi kočka k lesu, já se o ni strachy třesu, i když z lesa hřiby nesu, strach o kočku sotva snesu. Houby si dám na poličku a jdu hledat svou kočičku.“
Mezi adeptkami dramatického umění je paní Květa Volková, je jí 79 let, o možnosti navštěvovat uměleckou školu jí řekla snacha. Nejtěžší je pro ni text učit se zpaměti. „Já si to doma třikrát přečtu, pak to zavřu. A musím si to přečíst počtvrté.“
Otevřít výuku na základní umělecké škole i pro starší ročníky napadlo ředitele Jiřího Stárka před časem. „Dnes je největší zájem v hudebním oboru. Náš nejstarší student, je mu 85 let, se začíná učit na klarinet, vede si velmi dobře. Jen o něco méně studentů je ve výtvarném oboru.“
Zkušenosti s žáky, kteří by mohli být jejich prarodiči, jsou přínosné i pro zdejší pedagogy. Svou žákyni sedmašedesátiletou Janu Matějkovou, která hudbou doslova žije, si nemůže vynachválit učitelka klavíru Petra Hansen:
„Byla jsem na počátku ohromena, že ona sama jako naprostý klavírní laik si sehnala Bachovu toccatu fugu d-moll upravenou pro klavír a tu hrála. Zůstala jsem zírat, to se mi u samouka nikdy nestalo. U všech studentů Akademie je velké nasazení, obrovský zájem a pokora před uměním.“
Paní Matějková cvičí někdy i tři hodiny denně. „Hudba je nejkrásnější koníček.“
O pár dveří dál se zdokonaluje ve hře na kytaru Jaroslav Pihrt původním povoláním lékař. Hru na tenhle hudební nástroj si zamiloval jako teenager. Teď konečně má na svého koníčka čas. „Splnili mi mé mládenecké přání, abych se mohl věnovat něčemu, co se mi kdysi líbilo.“
Mít smysl života je zdravotvorné
Akademii umění a kultury zafinancovala městská část Prahy 15, na letošní akademický rok to stálo kolem půl milionu korun. Zájem ze strany seniorů je velký, dochází jich víc než stovka. O koncept projevily zájem další umělecké školy. V Česku jich podle údajů Ministerstva školství funguje kolem pětiset.
Zůstat aktivní ve stáří neznamená jen chodit na počítačové nebo jazykové kurzy, důležité je nezahálet. Jan Lorman je ředitelem občanského sdružení Život 90. „Nejdůležitější je nezabalit to, ale mít pro co žít. Hledat možnosti uplatnění. Najít smysl života je zdravotvorné. Jakmile rezignuji, tělo taky rezignuje a pak to máme oba těžké.“
Podle nedávno zveřejněných výsledků amerického výzkumu je důležité na stáří se těšit. „Lidé, kteří se na stáří těší, žijí o sedm a půl roku déle než ti, kteří mají ze stáří strach. Mohu dohnat to, co jsem nestihl. Můžu se učit jazyky, muziku. Naše sdružení má poslání: žít déle a užít si to. Ve stáří má člověk právo užít si stejně jako když mu je 20 nebo 40 let.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
