Šéf německých komunistů Ernst Thälmann: oběť, nebo aktér?
Už 135 let uplynulo 16. dubna od narození Ernsta Thälmanna, německého stalinisty, který po nástupu nacistů skončil ve vězení a nakonec byl na příkaz Adolfa Hitlera zastřelen. Příběh politika, který na slovo poslouchal Moskvu, komentuje historik Jan Adamec.
Křehká demokracie v meziválečném Německu, takzvaná Výmarská republika, měla smůlu – zprava i zleva na ni útočili demagogové nejhrubšího zrna, nacionální socialisté a komunisté. Nakonec se německým kancléřem koncem ledna 1933 stal představitel nacistů Adolf Hitler.
Šéf komunistů Ernst Thälmann byl do měsíce za mřížemi a do půl roku mohli Němci na demokracii jen vzpomínat.
Skoro by se zdálo, že Thälmann byl jednou z prvních obětí nacismu. Jenže tak jednoduché to není. Jak vysvětluje historik Jan Adamec, Thälmann byl jedním z těch, kteří vzestupu nacistů nejenže nebránili, ale do určité míry mu i aktivně pomáhali.
Příkladný komunista?
Dlouhá léta byl Ernst Thälmann (1886–1944) vydáván za příkladného komunistu a bojovníka proti válce. Coby mladík se živil jako kočí a stal se členem sociální demokracie.
Rychle se z něj stal obratný řečník, inklinující k sociálně demokratické levici. Právě od nich ale koncem roku 1920 „vyvedl“ přes 40 tisíc nespokojených příznivců do Komunistické strany Německa, které se zakrátko stal předsedou.
Jenže ani německá komunistická strana, která byla největší komunistickou stranou na světě mimo území Sovětského svazu, nebyla svéprávnou stranou. Byla pevně ovládána z Moskvy. O Thälmannovi se říkalo, že je „rudý až za hrob“.
Naprostá oddanost Moskvě se však německým komunistům nevyplatila. Ve vypjaté atmosféře 20. a 30. let „vynalezl“ totiž Stalin teorii sociálfašismu, podle které největším nepřítelem komunistů nebyli nacisté, ale sociální demokraté.
Šlo to tak daleko, že například v listopadu 1932 komunisté s nacisty organizovali stávku berlínského dopravního podniku – a městem chodily dvojice nacistických a komunistických aktivistů s pokladničkami, do kterých vybírali peníze na podporu stávkujících.
„Bolševismus a fašismus mají společný cíl: zničení kapitalismu a sociálnědemokratické strany," prohlásil komunistický poslanec v saském zemském sněmu Kurt Alfred Sindermann. Němečtí komunisté patřili k těm, kteří si naivně mysleli, že Hitler je přechodným řešením na krátkou dobu. Opak byl pravdou: Thälmanna nacisté zatkli 3. března 1933 a 14. března byla zakázána komunistická strana.
Thälmann další léta prožil za mřížemi, nakonec byl v létě 1944 zabit v koncentračním táboře Buchenwald. Nacisté se snažili jeho smrt vydávat za neštěstí, způsobené americkým náletem, při kterém několik pum spadlo i na Buchenwald a zabilo například dceru italského krále. Už v roce 1947 se ale americkým úřadů přihlásil muž, který byl svědkem Thälmannova zavraždění.
Zhodnotit skutečný význam Thälmannovy meziválečné činnosti se pokusí právě Jan Adamec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
