Šedomrtvé duše

23. duben 2009

Na ten problém jsem narazila už před třiceti lety: vždycky před volbami objížděli poslanci, kteří se potřebovali dostat znovu do parlamentu, venkov a rekrutovali své voliče hned po celých vesnicích. Domlouvali se tam rovnou se starosty stylem "kdo dá víc". Noviny to popisovaly jako celkem běžnou praxi a když jsem se s údivem ptala místních, jestli tomu říkají demokracie, zdvořile se usmívali: jiný kraj, jiný mrav.

0:00
/
0:00

Ten kraj se jmenoval Thajsko. A hlavním znakem mravu, o který šlo, byla korupce. Nedovedla jsem si tenkrát představit, že bych se s něčím podobným setkala v Evropě. Teď čtu něco podobného už pár let v novinách zase. Česky. Nejde přitom o voliče, ale rovnou o členy obou hlavních stran, rekrutované za podezřelých okolností buď tak, že o tom ani nevědí, popřípadě jako fyzické osoby snad ani neexistují. Když se to potom provalí, musejí ovšem ústřední orgány zakročit a místní organizace rušit. Stalo se to začátkem roku v severních Čechách, kde výkonná rada ODS zrušila hned čtyři místní sdružení kvůli "hrubému porušení stanov". Legendární je aféra kolem mrtvých duší v Dubí, kde těsně před kongresem dostal v jednom hostinci zadarmo oběd a pivo každý, kdo znal heslo "velrybář". Za jeden den se tak místní organizace rozrostla o 379 lidí včetně řady studentů ústecké univerzity.

Vylepšenou metodou tedy je přijmout duše šedé. Takové, které o svém členství mají alespoň vágní tušení, i když je na první pohled zřejmé, že do strany vstoupily účelové. Od počtu členů v jednotlivých stranických organizacích se totiž odvíjí počet delegátů na okresní a krajské konference. A ti rozhodují o tom, kdo bude okresní a krajský předseda. Jinými slovy, kdo se chce dostat ve stranické hierarchii zaručeně nahoru, ví, že nejsnazší cestou je nákup nových členů, kteří ho budou podporovat.

Vytváření umělé členské základny odsoudil loni na podzim celkem otevřeně Jaroslav Foldyna v rozhovoru s LN, když zdůraznil, že co pracuje jako předseda, nikdy nepřibíral víc než 8 lidí najednou. Fakt, že se řady strany rozšiřovaly masově, raději odmítl komentovat. Změnu stanov tak, aby umělé nahánění členů zastavily, se ale zatím prosadit nepokusil, protože pro to nenašel podporu.

Mladá fronta Dnes nedávno zmapovala ovšem další fenomén,- a sice situaci v Děčíně, kde před půl rokem do místního sdružení ODS vstoupilo na tři sta nových členů, většinou zaměstnanců stavebních firem. Díky jim ovládl děčínský primátor a jeho parta původně stočlenné místní sdružení.

Teď to tam funguje tak, že primátor se nemusí zabývat svými odpůrci a stavební společnosti mají z první ruky informace z komunální politiky a mohou ji ovlivnit, analyzuje Mladá fronta Dnes. A dodává, že podobně to chodí i v jiných městech. V Děčíně ovšem přišli podle Mladé fronty ještě na jeden zlepšovák: jelikož s šedými dušemi bývá problém, že nechodí na schůze, prosadili si, že stačí, když jich přijde ze 434 jen 55, aby byl sněm usnášeníschopný.

Kdo dostane obecní zakázky, nad tím věru není třeba dlouho přemýšlet. Problém je, že pak už to ovšem není jen otázka politických stan , jejich vnitřních mocenských pletich, popřípadě zvláštní formy demokracie po česku: veřejné zakázky se financují z daní a tady přestává legrace. Tratíme na tom všichni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.