Schröder nekončí

Základní otázka, na kterou odpovídal, zněla: Kolik trhu a kolik sociální jistoty potřebuje Evropa v XXI. století? Protože EU na tuto otázku nemůže najít zřetelnou odpověď, nebo ji nechce artikulovat, dostává každý věcný přístup symbolický význam. To platí i o vystoupení kancléře.

Der Spiegel napsal: "Odcházející kancléř si nedovolil žádnou sentimentalitu a naopak celebroval své poslední vystoupení jako odkaz". Nejvíc byl překvapen hostitel, který dle novinářů na nic takového nebyl připraven. Vztah obou politiků je celkem známý: Nejdříve hledali společně třetí cestu mezi starými a novými možnostmi sociální demokracie v globalizovaném světě. Od doby války v Iráku se ale jejich cesty zásadně rozešly. Schröder byl jak známo proti konfliktu, zatímco Blair se postavil za Spojené státy a od té doby je dělí celé světy.

Schröder hovořil velice jasně. Útočil na britskou podporu zemědělství a tvrdil, že Evropa má jedinou možnost: Místo miliard, které tečou do zemědělství, aby se tam udržela zbytečná přezaměstnanost, je třeba investovat veké peníze do vědy a výzkumu. Odvolával se na setkání šéfů vlád v Barceloně v roce 2002: Tenkrát se podle něj již měly státy Evropské unie dohodnout na tom, že do vědy a výzkumu investuje nejpozději do roku 2010 každá země tři procenta z hrubého domácího sociálního produktu. Kdyby se toho státy držely, už nyní by podle něj tekly třímístné miliardové sumy do budoucnosti Evropy.

Při těchto kancléřových slovech se všichni u dlouhého oválného stolu dívali na Blaira, protože právě Velká Británie do budoucnosti investuje velice málo, mnohem méně než hodně ostatních zemí, včetně Německa.

Podobně briskně odmítl Schröder Blairův návrh založit fond na podporu lidí, kteří díky globalizaci přijdou v Evropské unii o práci. Aby se vážně o něčem takovém mohlo v Evropské unii vůbec začít diskutovat, řekl Schröder, musela by být nejprve docílena jednota o budoucím rozpoču EU.

Řada odborníků se po tomto posledním vystoupení německého kancléře na mezinárodní aréně ptala, proč mluvil tak razantně a komu vlastně tato řeč byla určena. Odpověď zní: S těmito názory by ho jako advokáta brala každá banka. Der Spiegel končí slovy: Ale proč by za pár let nemohl Schröder s takovýmito názory dostat jeden z vedoucích jobů na evropské úrovni? Jinými slovy: Gerhard Schröder se evidentně do penze nechystá, spíše na dovolenou. Nějaký čas bud přednášet, napíše knihu a možná se do politiky vrátí. Zatímco Tony Blair obhajuje svými plány minulost, Gerhard Schröder evidentně v tuto chvíli bojuje za budoucnost a to mu dává více možností.