Šavlozubí tygři nevyhladověli k smrti

Šavlozubí tygři v Kalifornii nevyhynuli kvůli nedostatku potravy
Šavlozubí tygři v Kalifornii nevyhynuli kvůli nedostatku potravy

Záhadu vyhynutí šavlozubých tygrů a amerických lvů prohloubila analýza jejich zubů. Podle ní je totiž vysoce nepravděpodobné, že by příčinou zániku těchto šelem mohl být nedostatek potravy.

Šavlozubí tygři smilodoni (Smilodon fatalis) a lvi američtí (Panthera atrox) patří k vůbec největším vymřelým predátorům, kteří kdy žili na suché zemi. Oba druhy vymřely spolu s ostatními příslušníky americké megafauny asi před 12 000 lety. Vyhynutí šavlozubých tygrů, amerických lvů, mamutů, obřích lenochodů a dalších zvířat se připisuje buď klimatickým změnám, nebo příchodu člověka nebo kombinaci obou faktorů. V případě šelem se až dosud zdálo logické, že se na jejich skonu podepsal nedostatek potravy. Vypovídaly o tom i závěry studie z roku 1993, která zkoumala zuby šavlozubých tygrů, amerických lvů, pravlků a kojotů z asfaltových jezírek La Brea Tar Pits v Kalifornii. Podle jejích autorů se zuby těchto šelem lámaly asi třikrát častěji než u současných predátorů. Důvodem měl být jednoduše hlad. Je známo, že v dobách potravní nouze šelmy intenzivněji využívají svou kořist tak, že ohlodávají kosti, a to poškozuje jejich zuby.

Teorii o tom, že velcí američtí predátoři před 12 000 lety „vyhladověli k smrti“, však nyní vyvrací nová studie. Larisa DeSantisová z Vanderbiltovy univerzity se svými kolegy zkoumala zuby patnácti amerických lvů a patnácti smilodonů, které pocházely rovněž z La Brea Tar Pits. Aplikovala na ně novou metodu (dental microwear texture analysis, DMTA), která využívá konfokální mikroskop k vytvoření trojrozměrného snímku povrchu zubu, na němž je možné analyzovat mikroskopické opotřebení. Žvýkání masa vytváří malé paralelní škrábance, zatímco okusování kostí zanechává na zubech větší a hlubší jamky.

Kostra šavlozubého tygra smilodona. Page Museum, Los Angeles.

Larisa DeSantisová zjistila, že opotřebení zubů amerických lvů se podobá dnešním gepardům (Acinonyx jubatus), kteří se při krmení vyhýbají kostem. Naproti tomu šavlozubí lvi kosti pravidelně drtili stejně, jako to dělají současní afričtí lvi (Panthera leo). U obou druhů však platí, že zuby staré 11 500 let, které pocházejí z doby jejich zániku, nejsou o nic víc poškozené než zuby staré 30 000 až 35 000 let, kdy šelmy podle všeho měly potravy dostatek. Ve skutečnosti se zde projevuje spíše opačný trend a starší zuby jsou nepatrně opotřebovanější než ty mladší. Podle autorů studie to znamená, že příčinou vyhynutí smilodonů a amerických lvů nemohl být nedostatek kořisti. Vyšší počet zlámaných zubů, na který poukazuje studie z roku 1993, vysvětlují tím, že k poškození zubů docházelo ne při krmení, ale samotném lovu a stržení velké kořisti. Šavlozubí tygři i američtí lvi měli delší zuby, které se lámou snadněji, a jejich kořist byla mnohdy větší než kořist současných druhů šelem.

Zdroj: PLOS ONE