Šašci a blázni králů: Kašpárek

3. květen 2008

Jedno tádžické přísloví říká, že "štěkot psů mrakům neuškodí." Ale na druhou stranu - takový štěkot psů nás může na mnohé upozornit. A i když pozice šaška z našeho dnešního vyprávění rozhodně nemohla ohrozit dění na panských dvorech, prostý občan si při jeho kouscích na své určitě přišel. Jak už z názvu vyplynulo - dnes bude s Lubošem Koláčkem řeč o kašpárkovi.

Obdobou šašků, moudrých a statečných bláznů královských, je kašpárek, oblíbený hrdina lidových středověkých i pozdějších loutkových divadel. Také prostý lid se potřeboval pobavit, poučit, vychovat a slyšet novinky. Dozvědět se něco o tom propastně vzdáleném a v zásadně nedosažitelném světě dávných i přítomných urozených vládců a rytířů, ale i skrblíků měšťanů či hamižných sedláků. Nejraději s patřičně humornou nadsázkou - a hlavně kritikou vyhlášených nešvarů bohatých a mocných. Nemohli se jim bránit jinak než smíchem. Jejich lakomství, bezuzdné poživačnosti, klevetám, nejrůznějším herezím a mnoha jiným negativním vlastnostem. A právě zde, vedle lidských herců a kejklířů, sehrál obrovskou roli "oživlý" dřevěný maňásek, loutka zvaná kašpárek. Hlavní hrdina loutkového divadla, bojujícího za prostý lid - alespoň na chvíli, tady v tomhle kusu a hlavně za jemu tak často upírané právo a spravedlnost.
Ukázka z knihy Šašci a blázni králů

Nebojácný, statečný, chytrý - když už ne přímo moudrý. Stal se jakýmisi archetypem lidového rytířství. Také on, stejně jako královští šašci, v těchto lidových hrách "pracuje" pro svého pána. Jen s tím rozdílem, že šlechtic ve své strnulé zahleděnosti a "hlouposti" v něm nevidí šaška, nýbrž jen ubohého služebníka, využitelného k čemukoliv. To až sám lid - diváci - má poznat, že jde o moudrého blázínka. Lid kašpárka miloval!
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů

Kašpárek s andílky (Srdíčko)

Stejně je tomu ve všem lidovém umění. Humor je v něm přímo vyznačovací vlastností, symbolem srdečné radosti, vůle k plnému životu, výrazem tvořivého života. Jeho nositeli jsou lidové postavy a mezi nimi nejčastěji moudří blázni: Honza, kašpárek a všichni domněle hloupí a odstrkovaní nejmladší synkové z pohádek, kteří nakonec k úžasu všech chytráků nalézají poklady, přemáhají čarodějníky a draky a žení se s princeznami, pokud se ovšem princezniny ruky nezřeknou, aby dali přednost nějaké Mařence anebo Aničce. Kašpárek (či Honza) je tak opět moudrým šaškem království, náležícím však zejména královu lidu.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů

Logo

A i když se takové zadostiučinění pro prostý lid nemuselo panstvu zrovna zamlouvat, kašpárek bavil své příznivce dál... jak ostatně říká další z tádžických přísloví: "Protože netopýr nemá rád slunce, slunce svítit nepřestane."
Opusťme tedy svět kašpárka a jeho kejklí a vraťme se zpět do dávné minulosti. Už v příštím pokračování seriálu nás totiž čeká hodně záludná otázka: Kdo z šašků byl dřív? Pouliční kejklíř nebo dvorský blázen? Právě o tom už bude řeč v historickém magazínu Zrcadlo s premiérou 9. května.

autor: Adriana Krobová
Spustit audio