Šakalů je u nás víc, než tušíme, tvrdí zooložka

„Poprvé jsme šakala nafotili roku 2015, ale nevěděli jsme, jestli se jedná o trvale usazeného jedince, nebo jen procházející zvíře,“ uvedla v Magazínu Leonardo Klára Pyšková z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Vědci později zjistili, že jde o usazeného jedince. „Čekali jsme, že se mláďat dříve či později dočkáme. Dočkali jsme se, což považuji za úspěch.“

Důvodem pro migraci šakalů do našich zeměpisných šířek je změna klimatu a oteplování. „Roli zde také hraje celková přeměna krajiny, což způsobuje člověk, takže se otevírají nové koridory šíření.“

Šakal je poměrně přizpůsobivá šelma, která dokáže žít ve velkém množství habitatů. Jeho přirozeným predátorem je vlk nebo medvěd. „Ti se ale v případě naší republiky nesetkávají, takže u nás nemá kromě člověka moc přirozených nepřátel.“

Šakali v České republice nikdy nežili, jde tedy o nepůvodní druh. Jde o zástupce skupiny organismů, které se v posledních letech šíří dál, přičemž jejich původní oblasti výskytu je jihovýchodní Evropa, především oblast Balkánu.

„Limitujícím faktorem pro šakala je dostupnost potravy. Oblast Milovic je příkladem teplejší stepní oblasti, a potravní nabídka je tam pro něj široká. Další oblastí je třeba Polabí, kde se nedávno také šakal nedávno našel,“ dodala vědkyně.

Ta odhaduje, že šakali osidlují naši republiku víc a víc. „Celkově si myslím, že je u nás šakalů víc, než tušíme.“

Šakal je potravní oportunista, takže nepohrdne ani rostlinnou stravou. Rozhodně ale zatím nehrozí, že by šakalí populace u nás byla tak velká, aby mohla ovlivňovat ostatní druhy šelem, zvířat nebo i rostlin.

Nelze vyloučit konkurování lišce, protože jde o podobně velké šelmy s podobnými ekologickými nároky. „Otázkou ale je, jestli se u nás šakali vůbec rozšíří natolik, aby dopad jejich populace byl jakkoli intenzivní.“

„Šakala není důvod se bát. Není nebezpečný, zvíře je to plaché a při kontaktu s člověkem uteče. Takže kdyby ho někdo viděl ve volné přírodě, tak to může považovat spíše za štěstí než za nebezpečí,“ shrnula Klára Pyšková.