Saddám soudy neuznává

Nedokázal si to představit ani on sám. V opačném případě by se asi choval trochu jinak.

Hned úvod soudního procesu přinesl konfrontaci. Týkala se identity Saddáma Husajna, tedy formality, kterou zasedání tribunálu musí začít. Bývalý prezident si už při příchodu do soudní síně na něco stěžoval, nebylo ale jasné, na co. Slova, která zachytili novináři, zněla: "Nechtěl jsem mluvit douho". Soudce ho požádal, aby nejprve uvedl svoji identitu, až potom že dostane slovo. Husajn reagoval útokem: "Nejdřív mi vy řekněte, kdo jste". Dostal odpověď, že stojí před iráckým soudem, načež se zeptal, zda jsou v něm všichni soudci. Když byl posléze opakovaně dotázán na svoji identitu a vyzván, aby si sedl, prohlásil: "Vy mě přece znáte. Jste Iráčan a víte, kdo jsem. A víte, že neznám únavu".

Stížnosti bývalého prezidenta se týkaly bezpečnostních opatření před vstupem do soudní síně. Nelíbilo se mu, že si musel opakovaně oblékat a svlékat sako, a také že si nesměl vzít pero a papír. To komentoval slovy "zdá se, že pero a papír nahánějí někomu v těchto dnech hrůzu". Posléze prohlásil, že proti žádnému ze soudců osobně nic nemá, kvůli respektu vůči iráckému lidu, který si ho zvolil, jim ale nemíní odpovídat. Rozhodl se totiž využít práva iráckého prezidenta.

Konfrontační vystoupení Saddáma Husajna v podstatě odhalilo jeho taktiku, která se ovšem dala čekat a není žádným překvapením. Podobně, jako bývalý srbský prezident Slobodan Miloševič bude zpochybňovat mandát soudu. Na rozdíl od něho si ale ponechal obhájce, kteří prohlašují, že jejich cílem je osvobození bývalého prezidenta ve všech bodech obžaloby. Husajn asi dobře ví, že se nemůže stát, aby nebyl odsouzen, proto zpochybňuje samotný soud.

Další rozdíl oproti procesu se Slobodanem Miloševičem je zásadnější. Zatímco Miloševič stanul před mezinárodním tribunálem, Husajna soudí Iráčané. To je také předmětem kritiky ze strany některých organizací, sledujících lidská práva. Ty tvrdí, že doma se bývalému iráckému prezidentovi paradoxně nedostane spravedlnosti. Jeho zločiny přitom nijak nezpochybňují. Pochybují pouze o tom, že časové a politické tlaky proces ovlivní, nemluvě o výhradách vůči trestu smrti. Připomeňme, že v Iráku už dávno zaznívala přání politiků, aby byl soud se Saddámem co nejrychlejší, protože se stane tečkou za smutnou kapitolou blízkovýchodních dějin.

Postavit Saddáma před mezinárodní soud by ale přineslo vážné problémy. Asi by se nepodařilo vysvětlit Iráčanům, proč tohoto člověka nemohou soudit sami, když byla většina zločinů namířena proti nim. Mezinárodního práva se sice týkala válka proti Íránu, nebo přepadení Kuvajtu, Saddám je ale souzen především za masové vraždy vlastních lidí. Mimochodem, on sám se snaží vystupovat jako mluvčí Arabů, nebo dokonce muslimů. Proč by jinak vešel do soudní síně s Koránem a citoval z něho? Proč by jeho spoluobvinění trvali na tom, aby mohli mít typické prvky arabského oděvu? Saddámova státní ideologie byla přece kdysi sekulární. Kdyby stál před mezinárodním soudem, hrál by svoji novou roli s daleko větší přesvědčivostí.

Nynější obvinění se týká masakru 150-ti šíitů v roce 1982. Pocházeli ze města Dudžail, kde byl na Husajna spáchán atentát. Následovat by měly další kauzy, od použití bojového plynu proti kurdským civilistům, až po potlačení šíitského povstání. Mimochodem, během promítání filmu z Dudžailu a čtení obvinění byl Husajn konečně ticho, a dokonce se usmíval.

Pravděpodobně nikdo v dějinách nezabil tolik muslimů, jako Saddám Husajn. Když byl ale u moci, udělil si absolutní imunitu. Jako prezident nemohl být z ničeho obviněn ani souzen. Právě proto nyní zdůrazňuje, že je nadále prezidentem. Obhajoba bude samozřejmě tvrdit, že podle zákonů, jež platily v době zločinů, byl Husajn z obliga, takže za ně nemůže být ani souzen.

Dodejme, že s bývalým prezidentem je momentálně souzeno 7 dalších mužů, včetně bývalého viceprezidenta Ramadána, šéfa tajné služby al-Tikrítího a několika potentátů strany Baas. Případ masakru v Dudžailu byl zvolen proto, že je relativně jednoduchý a předpokládá se, že bude rychle uzavřen. I za něj ovšem hrozí Husajnovi trest smrti oběšením. Proces byl (podle očekávání) odročen do konce listopadu. Důvodem bylo, podle soudce, hlavně to, že třicet nebo čtyřicet svědků se nedostavilo. Báli se totiž o svou bezpečnost. Saddám Husajn sice už dávno netřímá moc. Jeho stín leží ale nadále nad celým Irákem.