Sáblíková a Bém

Kvůli image armády, která se nejčastěji dostává do řečí kvůli pochybnostem o výběrových řízeních, je určitě skvělé pochlubit se příkladnou bojovnicí. V případě image politiků, podezíraných z toho, že jim jde jen o moc a výhody, je chytré prezentovat se pomocí někoho, kdo kromě řečí svede i vylézt na nejvyšší horu světa. Jak pražská ODS, tak vojenští funkcionáři ocenili úspěch. U Béma šlo o manažerské schopnosti a popularitu v průzkumech, u Sáblíkové o medaile a rekordy. Oba museli prokázat silnou vůli, touhu po vítězství. K tomu, aby člověk překonal druhé, zpravidla musí překonat sám sebe, pokud tedy soupeří podle pravidel. V případě bruslení na ledě jsou výkonnostní rozdíly zřetelnější, než když někdo bruslí v politice, ale Pavel Bém patří k těm nemnoha politickým talentům, kteří vybruslí i ze situací jinak neřešitelných. Nabízí se to vysvětlit zarputilostí a nadhledem horolezce.

Na rozdíl od populárního pražského primátora, který při volbě neměl konkurenci, soutěžila Martina Sáblíková v armádní anketě s Šebrlem, Neumannovou či Špotákovou, což na jedné straně dodává váhu jejímu prvenství a na druhé ukazuje, že v armádě rozhodně nejedná o nějakou "one man show". V první šestici oceněných armádních sportovců jsou letos mimochodem čtyři ženy. To je v politice nepředstavitelné skóre.
Roman Šebrle může Pavlu Bémovi závidět! (To byl vtip.)