S vládou není třeba spěchat

17. červenec 2006

Tři měsíce sestavovat vládu? To ještě nic není, musí po posledních zkušenostech mávnout rukou občan Rakouské republiky. V roce 1999 se vláda dávala dohromady čtyři měsíce, tři roky poté to trvalo tři a půl měsíce.

Zklamání Čechů, když se dozvědí, že politická jednání o vládě potrvají nejméně dva měsíce, Rakušan vůbec nemůže rozumět.

Ti ochotnější lidé ze země jižních sousedů by možná podali výklad, proč k takovým zdržením dochází a proč se nedaří dojít k žádnému výsledku. V roce 1999 byl problém s tím, že volby sice vyhrála sociální demokracie, nemohla ale sestavit většinu s nikým jiným, než s lidovci. Ti sice skončili ve volbách až třetí, ale měli možnost vybrat jiného partnera, stranu Svobodných, kterou vedl pravicový radikál Haider.

Šéf sociálních demokratů Viktor Klima spoléhal na podporu prezidenta Thomase Klestila a začal vládu sestavovat s nezměrným sebevědomím. Lidovci sice poukazovali, že vládu mohou sestavit s někým jiným, nikdo však nevěřil, že ji využijí. Přizvání Haidera do vlády by přece bylo mezinárodním skandálem. A prezident Klestil předem vylučoval, že by takovou vládu připustil.

Přesto byla jednání socialistů a lidovců obtížná. Strany začaly jednat v prosinci a teprve koncem ledna daly dohromady koaliční smlouvu. Pak však nastal spor o ministerstva a jednání nakonec ztroskotala, když lidovci rezolutně požadovali resort financí.

Klestil se obával spojení lidovců s Haiderem a tak doporučil Klimovi složit menšinovou vládu. Ale Schüssel se mezitím s Haiderem skutečně dohodl a prezidentovi nezbývalo než uznat vládu, která měla většinu ve sněmovně.

Mezinárodní skandál pak Schüssel v klidu ustál. O tři roky později se jednání zdrželo, protože lidovci vyhráli volby nečekaně suverénně. Mohli si vybrat ze tří partnerů a s každým z nich jednal premiér Schüssel zhruba měsíc. Pak oznámil, že nastal čas rozhodnutí a znovu si vybral Haidera. Tato vláda byla stabilnější a vydržela celé čtyři roky.

Tři a půl měsíce jednání jsou zkrátka dobré, i když se vláda sestavuje v časech pohody.

Úplně konkrétní vzor nedává Čechům žádný z obou rakouských volebních příběhů. Přirovnávat neúspěšného premiérského kandidáta Klimu k Topolánkovi například jde jen velmi vzdáleně.

Jde spíše o připomenutí, že věci jsou zkrátka složité a musí se dojednávat pomalu, aby dohoda pak měla nějaké trvání. Možná se zdá nelogické, jak se čeští politici handrkují o posty ve sněmovně. Jenže tady jde o strategický boj, při kterém se ukáže, jakou má každá ze stran sílu. Během té doby si politici pomalu zvykají na situaci. Až nastane čas, mohou domluvit řešení, které se zatím zdá neprůchodné a nevhodné. Řekněme si to rovnou. ODS dnes zcela vylučuje velkou koalici se sociálními demokraty. Kdyby Topolánek něco takového jen zkusil navrhnout, musel by čelit otevřené revoltě důležitých členů vedení. Ovšem když nebude ani v polovině září na stole jiná možnost, všichni ještě rádi takové východisko připustí.

Sociální demokraté dnes jako jeden muž pevně drží stranickou linii a nikoho ani nenapadne, aby dal hlas konkurenčnímu kandidátovi na post předsedy sněmovny. Zcela nesmyslná však je myšlenka, že by podpořil stovkovou koalici Mirka Topolánka. Takový člověk by musel strpět zasloužené opovržení spolustraníků a vlastně i celé veřejnosti. Ovšem za tři měsíce by bylo všechno jinak. Nezískal by takový člověk naopak obdiv, že umožnil překonat neslýchaný pat?

Tento scénář může platit i v opačném gardu. Dnes slibuje předseda Zelených Martin Bursík věčnou věrnost všech svých lidí Topolánkově koalici, počátkem října už může domlouvat ekologický program s Paroubkem.

Některé události se zkrátka mohou odehrát teprve v dlouhé perspektivě. Samo dlouhé čekání, provázené skandály také nic nevypovídá o tom, jak bude vláda nakonec vládnout. Pro Rakousko bylo nakonec šťastnou náhodou, že se lidovec Schüssel pustil do svého dobrodružství. Ve vládě s radikálními pravičáky mohl provést řadu liberálních reforem, na které jeho země dlouhá léta čekala. Rakouský hospodářský zázrak dnes chodí obdivovat politici dokonce ze sousedního Německa a způsob, kterým Schüssel začal podporovat výzkum, je příkladem pro celou Evropu. Třeba budou mít Češi na náhodu stejné štěstí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.