Ruská opozice není jednotná – na stažení vojsk z Ukrajiny ale trvá, píše nezávislý list Moscow Times

Čtěte také

Rusko po povstání Prigožina: Vše je jako dřív, Putin to má pevně v rukou a wagnerovci mizí z hlav lidí

Minulý měsíc došlo ke dvěma významným událostem: v Bruselu se odehrála konference za účasti zástupců Evropské unie a ruské opozice. A tou druhou byla vzpoura vůdce Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina.

Obě události prý připomněly, že pokud bude současná ruská opozice dál slepě sledovat své cíle, riskuje, že sejde z cesty a ocitne se v temné jeskyni další vojenské diktatury.

Riziko může pomoct minimalizovat přijetí feministické perspektivy, domnívá se Talaverová, která je také zástupkyní největšího ruského občanského protiválečného hnutí s názvem Feministický protiválečný odpor.

Feministická cesta?

Během Prigožinovy vzpoury bylo pro mnohé členy protiválečné opozice překvapivé, že někteří ruští opoziční politici vyzývali k ozbrojenému odporu nebo vyjadřovali solidaritu s Prigožinovou armádou válečných zločinců.

Čtěte také

Frustrovaný Prigožin jednal instinktivně. Putin projevil bezprecedentní slabost, hodnotí Pazderka

Vnímali to jako příležitost k destabilizaci režimu. Účastníky bruselské konference by to ale nemělo nijak šokovat.

Někteří politici se na setkání vyslovili pro podporu Ruského dobrovolnického sboru, tedy neonacistické ozbrojené skupiny, která nedávno provedla vpád do Bělgorodské oblasti.

Ruští aktivisté si nedělají iluze a vědí, že mezi těmi, kdo jsou schopni ozbrojené vzpoury, převažují pravicové nebo neonacistické skupiny, které hledají své místo na obou stranách fronty.

Militaristický přístup, který omezuje politické obzory opozice, ji proto může dovést pouze k vojenské diktatuře zaměřené na udržování války, nikoli na její ukončení. Vzpoury těchto skupin sice destabilizují režim a frontové linie, ale opoziční podporu nepotřebují a nebudou ji oplácet.

Politického a vojenského oslabení je potřeba využít pro vyšší dobro, nikoli pro osobní uchvácení moci. Otázka, na kterou Talaverová hledá odpověď, je, jak to udělat.

Podpora Putina slábne?

Putinovy veřejné projevy po Prigožinově vzpouře ukazují, že se jako vždy snaží vystupovat jako garant stability. Tento postoj ale není vůbec přesvědčivý, soudí autorka.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Putin i Prigožin zaznamenali v důsledku ozbrojené konfrontace pokles podpory obyvatelstva. Pravděpodobně poprvé za Putinovy vlády má ruská opozice převahu.

Čtěte také

Bandita Prigožin se vzbouřil, Putin je vzteky bez sebe. Začala v Rusku občanská válka?

Mýtus, že opozice a političtí aktivisté jsou těmi, kdo představují riziko pro obyčejné lidi, oslabil. Opoziční lídři Ilja Jašin a Alexej Navalnyj ve svých dopisech z vězení zdůraznili kontrast mezi Putinem – zdrojem násilí a nestability –, a politickými vězni, kterým je role „nebezpečných“ připisována.

Mnoho politických sil – včetně Feministického protiválečného odporu, Soft Power nebo Vesny, abychom jmenovali alespoň některé –, zveřejnilo prohlášení, která se s tímto pohledem během Prigožinovy vzpoury úzce shodovala.

Opozice se odmítla spojit s jakoukoli stranou a místo toho vyzývala ke spolupráci, konsolidaci, vzájemné podpoře a péči o komunitu v protikladu k vojenskému řešení.

Právě v tom pomáhá feministická optika. Jsou to totiž převážně ženy, které nesou odpovědnost za péči o rodinu, zažívají domácí a sexuální násilí, ekonomickou nerovnost, diskriminaci na základě pohlaví a omezování reprodukčních práv. Není třeba vysvětlovat zřejmé: role žen při řešení konfliktů a vyjednávání se v mnoha případech ukázala jako zásadní a produktivní, píše autorka.  

Pozitivní mír

Představme si pozitivní mír jako dohodu, která zaručí zlepšení životních podmínek zranitelných skupin v Rusku, a nikoli jejich zhoršení; mírovou dohodu, která lidem poskytne skutečnou životní jistotu, to znamená ekonomickou, potravinovou a fyzickou bezpečnost, vyzývá autorka.

To by samozřejmě nemělo jít na úkor ukrajinských území nebo reparací, protože okupovaná území musí být vrácena a reparace zaplaceny.

Čtěte také

Putin ztratil tvář, teď přijdou čistky. Proč Prigožin couvl z tažení na Moskvu?

Proč neuvažovat o ekonomickém přerozdělení majetku zkorumpovaných ruských elit a válečných zločinců, jako jsou Prigožin a Šojgu?

Ukrajině by nepochybně měly být poskytnuty bezpečnostní záruky, ale stálo by za to prozkoumat i možnosti bezpečnostních záruk pro národy Ruska vůči současnému ruskému státu.

Před časem by byl tento návrh zcela nemožný, protože bez ukrajinské strany není možné vypracovat jakoukoli vizi míru. Nyní však máme Zelenského desetibodový plán a manifest ukrajinské občanské společnosti o udržitelném míru, které mohou posloužit jako východisko.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Kult násilí a smrti ve verších ruských „vlastenců“

Odborníci se shodují, že konec Prigožinovy vzpoury není koncem ozbrojených vnitřních konfliktů, ale teprve jejich začátek. Na pozadí tohoto krvavého scénáře je správnou strategií vytvořit alternativu k násilí a zbraním, a místo toho podporovat bezpečnost Rusů a konec války. 

„Věřím, že máme šanci uspět, pokud se nebudeme omezovat tím, že budeme vyzývat k ještě většímu krveprolití, a místo toho budeme prosazovat vizi pozitivního míru, která má potenciál získat podporu obyvatelstva a zpochybnit ruský stát a jeho imperiální ambice,“ píše v závěru svého článku Talaverová.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách v audiozáznamu. Připravily Marie Pochobradská a Tea Veseláková.