Rozruch kolem Čunka neutichá

Podobných ale, jako zaznělo v předchozích větách, by se v Čunkově příběhu našla celá řada. Například rozhodnutí státního zástupce Salichova ukončit stíhání šéfa lidovců lze považovat za krok učiněný pod vlivem politických tlaků, ale zároveň po přečtení zdůvodnění, není Salichovův postoj nesmyslný. Naopak pokud jsou podklady, z kterých vychází, hodnověrné, existují zajímavé rozpory. Ty mohou vést k domněnce, že k údajnému předání úplatku na vsetínské radnici vůbec nedošlo, nebo vše proběhlo jinak a pro takovouto variantu chybí jasné důkazy.

Vzhledem k tomu, že Salichovovo usnesení je volně přístupné na internetu, může si ho přečíst každý, kdo má zájem. V dokumentu se mimo jiné člověk dočte, že svědkyně xy ( v tomto případě žena, která měla Čunkovi přinést peníze) poukázala na nemožnost předat úplatek. Společnost prý podle ní na to neměla v daný moment v pokladně peníze. Hotovost ve výši zhruba půl milionu korun si sice v Komerční bance skutečně v inkriminovaný den vyzvedla, ale až v odpoledních hodinách, kdy byl Čunek prokazatelně mimo Vsetín.

Podle státního zástupce pak klíčová svědkyně, tedy bývalá Čunkova sekretářka, nedokázala spolehlivě vysvětlit, proč údajnou korupci neoznámila ihned v roce 2002, ale až v roce 2006. Neučinila tak ani v trestním oznámení pro pomluvu a vydírání a nezmínila se o něm ani při následném výslechu na policii. Při něm prý podle dostupných dokumentů o různých Čunkových aktivitách hovořila velmi spontánně, ale o úplatku nepadlo ani slovo. Navíc trestní oznámení nepodala Urbanová, ale její právník.

Zkrátka, pokud odůvodnění státního zástupce Salichova není hezky napsaná pohádka, ale literatura faktu opírající se o důkazy obsažené ve spisu, není nic překvapivého na tom, že Čunkovo trestní stíhání v této kauze bylo zastaveno. Šéf lidovců se tak v tomto konkrétním případu nemusel dopustit žádného korupčního jednání, ale původ svého majetku stejně věrohodně nevysvětlil. Ostatně státní zástupce Salichov připustil, že existují nesrovnalosti mezi Čunkovými příjmy a výdaji v letech 1982 až 1998.

Ty by měla vyjasnit prověrka vicepremiérových majetkových poměrů, ale je sporné, zda to vůbec dokáže. Hodně bude záležet na tom, zda bude šéf lidovců ochotně spolupracovat. Čunek tvrdí, že ano, ale například v pátek před soudem odmítl vypovídat, byť k tomu neměl žádný pádný důvod. Pokud se bude stejně chovat i k auditorům sníží tím ještě více svoji důvěryhodnost. Navíc bude mít proti sobě renomovaného soupeře. Má jím být, podle pátečních Hospodářských novin, největší detektivní kancelář na světě Kroll.

Ta se nenechá jen tak opít rohlíkem a rozporům mezi Čunkovými příjmy a výdaji se bude snažit přijít na kloub. Jde o nezávislou zahraniční společnost, proto by měla mít volnější ruce než tuzemské orgány činné v trestním řízení, které podle všeho musely čelit nejrůznějším tlakům. Detektivní kancelář tak může potvrdit, že vicepremiér není schopen věrohodně doložit nabytí svého majetku.

V tom případě by čelil dalším výzvám na opuštění kabinetu. Tím se dostáváme k dalšímu ale. Výsledky šetření budou známy někdy na dohled podzimním krajským a senátním volbám. Proto si lze těžko představit, že by se premiér snažil usilovně dostat Čunka z vlády. Rovněž lidovci by si v tu chvíli nemohli dovolit sesadit svého šéfa a museli by ho podpořit. V tom případě by měl svůj slib dodržet Karel Schwarzenberg a rezignovat na post ministra zahraničí. A hned tu máme další ale. Jednání o radaru není u konce, země se chystá na předsednictví Evropské unii, Schwarzenberg se těší autoritě u veřejnosti, takže by se ocitl pod silným tlakem, aby zůstal. V rozporech týkajících se nejrůznějších souvislostí kauzy Jiřího Čunka by se dalo ještě dlouho pokračovat. Bylo by proto nejlepší ji jednou a provždy definitivně uzavřít, ale to podle všeho tak jednoduše nepůjde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .