Rozporuplný Olbram Zoubek. Po revoluci se neubránil nadprodukci, tvrdí redaktor Respektu

16. červen 2017

Největší audioportál na českém internetu

Logo | Foto: Český rozhlas

Česko přišlo o jednoho z nejvýraznějších sochařů současnosti. Ve věku 91 let zemřel Olbram Zoubek. Hostem ve vysílání je Jan Vitvar, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Respekt.

Česko přišlo o jednoho z nejvýraznějších sochařů současnosti, ve věku 91 let zemřel Olbram Zoubek. Do povědomí široké veřejnosti se dostal jako autor Pomníku obětem komunismu v Praze na Petříně a také posmrtné masky Jana Palacha.

„Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, zdálo se mi, že to nemohu nechat jen tak. Napadlo mě, že bych mu mohl poskytnout službu, kterou málokdo uměl. Byl to můj nápad,“ vzpomínal později.

Olbram Zoubek se tím ale dostal do nemilosti komunistického režimu. Nemohl cestovat, prodávat ani dostávat zakázky. Dvacet let se proto věnoval restaurování a nikoli vlastní tvorbě.


Zoubek je asi jediný umělec, na kterém se shodli Václav Havel i Václav Klaus. Jeho sochu měli oba ve své prezidentské kanceláři.Jan Vitvar

„Je to rozporuplná osobnost – což si on sám uvědomoval. Na jednu stranu byl občansky velmi statečný a jako jeden z mála sochařů si nikdy nezadal s režimem. Ale když po roce 1989 mohl opět začít tvořit, neubránil se jisté nadprodukci. Snažil se dohnat ztracená léta,“ domnívá se Jan Vitvar z týdeníku Respekt.

Sochy Olbrama Zoubka - detail

Umělec starého střihu

Za jeho nejzásadnější období Vitvar považuje 60. léta. Sám Zoubek si ale paradoxně nejvíce považoval dob, kdy tvořit nemohl; 70. a 80. léta strávil restaurováním na zámku v Litomyšli. Pochvaloval si, že mohl být na čerstvém vzduchu a nebyl nucen dělat banální plastiky nebo vycházet vstříc širokému vkusu.


Je to typ sochaře, který momentálně snad ani nemůže mít následovníka. To klasické řemeslo se v dnešní sochařině vůbec nenosí. Na výtvarných školách nenajdete snad nikoho, kdo by chtěl kráčet v jeho stopách.Jan Vitvar

Hlavním tématem Zoubkovy tvorby byla lidská figura, typické jsou vysoké štíhlé figury v nadživotní velikosti. „Vyráběl díla z cementu, která pak patinoval zlatými a azurovými prvky. Líbil se mu kontrast mezi vysokým a nízkým, jakoby až kýčovitým a brutalistním. A nejen jemu, ale i spoustě lidí,“ popisuje vedoucí kulturní rubriky Respektu.

„Když se podíváte do sbírek jakéhokoli trochu bohatšího člověka, který získal majetek v 90. letech, tak tam Zoubka najdete. Když jste se ho ale ptali, co se mu v životě povedlo, tak mluvil o svých dětech. Tou nadprodukcí se asi snažil saturovat potřeby rodiny. Bral to tak, že takové bylo řemeslo umělce před staletími a takový bude i on,“ uzavírá Vitvar.

autor: rkr