Rozpočtujeme, jako když pejsek a kočička vařili dort. Na Novém Zélandu mají vizi, říká ekonom

Situaci podle Kudrny komplikuje množství stran, které tvoří vládní koalici – každá totiž musí ukázat, že dělá něco pro své voliče, a vzniká prý slepenec, který nemá hlavu ani patu. „V tuto chvíli jediná naděje je ve státní správě, že úředníci dokážou ukázat důsledky těchto improvizací a média se budou politiků ptát. Čili posílit autonomii úředníků a jejich schopnost analyzovat dopady opatření na rozpočet,“ konstatuje analytik. 

Čtěte také

Kalousek: Rozpočet není reálný už od svého schválení. Pro jeho záchranu vláda neudělala vůbec nic

Kudrna sám působí ve think tanku, který radí novozélandské vládě. „Ta dvakrát ročně rozhodne, že máme do detailu zpracovat nějaké téma a navrhnout lepší řešení,“ popisuje s tím, že podobně pracoval i v Česku v komisi pro hodnocení dopadů regulace (RIA).

„Většina analýz projde bez povšimnutí, ale každý rok se najde několik, které jsou v důsledku náhod či politického kontextu důležité a dostanou se na hlavní stránky médií. Novináři se s tím už naučili pracovat a připraví si otázky. Třeba proč vláda nebere v potaz doporučení, které přišlo od vládních úředníků,“ dodává.

Státní správa sice nemůže politikům zabránit dělat rozhodnutí, ale v okamžiku, kdy se ukáže, že je chybné, tak na to voliči reagují a dochází ke kultivaci debaty, kdy i politici věnují analýzám větší pozornost.

„Je to jeden z prvků, kdy funguje to, čemu ekonomové říkají zázrak složeného úroku. Že když děláte něco každý rok o dvě procenta lépe, tak během asi 36 let to děláte dvakrát lépe než na začátku,“ podotýká s tím, že tento fenomén vysvětluje, proč mají některé země dvojnásobné HDP na obyvatele než jiné.

Experti mají pravdu

Kudrna poukazuje i na příklad brexitu, kdy se ukázalo, že experti správně identifikovali s ním spojená rizika: „Většina lidí v Británii si uvědomuje, že se jim nepodařilo naplnit téměř žádnou z těch ambicí a přineslo to jen ohromné náklady. Je to jeden z příkladů, na kterém se dá ukázat, že názory expertů opírající se o zkušenosti z dalších zemí nebyly mimo mísu.“

Čtěte také

Petr Holub: Nepolevující úsilí a odhodlání. O čem je rozpočet na rok 2024

Zkušenosti z jiných zemí podle něj mohou ovlivnit i debatu v Česku například pokud jde o Zelenou dohodu pro Evropu a dopady klimatické změny – tu prý na Novém Zélandu už není možné ignorovat:

„Začátkem roku tu byly stoleté záplavy a 250letý cyklon dva týdny od sebe. Řada nemovitostí už je nepojistitelná kvůli zvyšující se hladině oceánů a erozi. Máme i data z řady dalších zemí, které se s klimatickou změnou potýkají už teď, kdy to ve střední Evropě není tak jednoznačně vidět,“ upozorňuje.

Z ostrovního státu podle Kudrny pochází řada inovací. Nový Zéland jako první zavedl volební právo žen či penzijní systém, rodinné přídavky a vzniklo zde třeba inflační cílování, které se uplatňuje i v Česku. Aktuálně zdejší vláda zkouší sestavovat takzvaný well-being rozpočet.

„Je za ním dlouhodobá vize, čeho chceme dosáhnout, a ta pomáhá rozpočet organizovat. Stanjurovo sestavování rozpočtu vypadá tak, že se všechna očekávání naházejí do jednoho koše, pak se zjistí, že se to do něj nevejde, a začne se vyhazovat, co jde, abychom neměli ještě vyšší schodek. Chybí pozitivní vize,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.