Rozpočet - drama jen na první pohled

Představitelé opozičních ODS podle očekávání hovořili o dalším prohloubení zadlužení České republiky. Jednotliví poslanci se snažili prosadit návrhy na některé projekty lokálního významu, které jim mohou získat oblibu u spoluobčanů, což se jim ve volebním roce může hodit. Právě těmito úlitbami jednotlivcům si vláda jistila, že rozpočet projde. Proto by bylo velkým překvapením, kdyby kabinet se svým návrhem neuspěl. Podle schválených čísel je zřejmé, že nepočítá s žádnými drastickými škrty na straně výdajů. Naopak si vláda vytváří prostor, aby mohla být k určitým skupinám občanů štědřejší než obvykle. Vzhledem k volbám do poslanecké sněmovny by se podle všeho nechovala jinak žádná vláda, lhostejno ze které části politického spektra by vyšla.

Navíc manévrovací prostor autorů rozpočtu není už léta příliš velký. Naopak se čím dál tím více zužuje. Výdaje za zákona dané a potřeba splácet dluhy a úroky z nich totiž narůstají a představují drtivou většinu výdajů. Ty zkrátka nikdo z rozpočtu jen tak vypustit nemůže. Například razantním škrtům by musela předcházet reforma veřejných financí a té jsme se zatím nedočkali. Možná trochu paradoxně také kvůli tomu, že česká ekonomika je v relativně dobré kondici. Takže vláda nemusí pod tlakem řešit dilema, zda škrtat výdaje, nebo se dále dramaticky zadlužovat. To politikům umožňuje nedívat se příliš do budoucnosti. Slušný růst hospodářství totiž přináší do státní pokladny více peněz než se například před rokem očekávalo, takže vláda může relativně v klidu utrácet. Podle propočtů ekonomických analytiků je růst rozpočtových příjmů způsoben vyšším výběrem přímých i nepřímých daní.

To nesouvisí pouze s vývojem hospodářství, ale také s relativně vysokou daňovou zátěží. V této oblasti těží politici z výhody, že zdaleka ne všechny formy daní jsou pro většinu občanů naprosto zřetelné. Politici se tak mohou předhánět v návrzích na snižování sazeb daní z příjmů a přitom si mnout ruce, že nejsou pod tlakem na podobná opatření v oblasti daní nepřímých či plateb za sociální a zdravotní pojištění.

Větší příliv peněz do státní pokladny však není provázen úspornými kroky. Takže dluh veřejných financí neklesá tak razantně jak by mohl. Ostatně názorným důkazem může být fakt, že i přes příznivý ekonomický vývoj a přebytky ve státním rozpočtu v průběhu letošního roku, skončí hospodaření státu za letošní rok nakonec stejně v záporných číslech a to desítek miliard korun. Pozitivní na tom je hlavně fakt, že deficit rozpočtu by měl být přece jenom o něco nižší, než jaký byl poslanci schválen v návrhu státní rozpočtu na letošní rok.

Právě tento vývoj ilustruje, jak ošidné bývají ekonomické prognózy a jak lze v této oblasti kouzlit s čísly. Pokud se někdo do budoucnosti podívá optimističtěji, může na papíře naplánovat lepší výsledky a tím i vyšší příjmy do rozpočtu. Na základě toho pak může i více vydávat. V praxi to funguje tak, že pokud se optimistické prognózy nenaplní, většinou nedojde k odpovídajícímu seškrtání výdajů, ale naopak ke zvýšení dluhu. Letošní vývoj hospodaření státu dokazuje, že ministerstvo financí si růžové brýle nenasadilo, což mu slouží ke cti.

Samozřejmě existují rozdílné názory na to, zda se podobně chovalo při výpočtech sloužících jako podklad pro sestavení rozpočtu na příští rok. A nejde pouze o hlasy z řad pravicové opozice. Například experti Mezinárodního měnového fondu varují českou vládu, aby při tvorbě rozpočtu na příští rok nebyla tak optimistická. Na čí straně je pravda, to ukáže až budoucnost. Právě ona zkonfrontuje dnes přijatý návrh státního rozpočtu s ekonomickou realitou.