Rozpočet a reality show

19. prosinec 2005

Od dob antického Říma platí zkušenost, že lidu je třeba nabídnout chléb a hry, aby příliš nereptal a akceptoval vrchnost. Od gladiátorských zápasů lidstvo pokročilo k reality show a chlebem je dnes třeba rozumět i kosmetiku, elektroniku či turistiku. Alespoň tedy v zemích, kde se nepraktikuje genocida a neumírá hlady.

O tomto víkendu se nejprve v Bruselu rozhodlo, jak tomu bude s unijním chlebem, když se státníci shodli na rozpočtu ve výši 862,3 miliardy eur, a pak hraví televizní diváci rozhodli, kdo si odnese 10 milionů z vily Velkého bratra. V obou případech se mluví o úspěchu. K rozpočtu slyšíme komentáře, že co se dohodlo, je lepší než nic. Britský premiér sice výměnou za snížení rabatu neprosadil povinnou revizi hospodaření Unie včetně zemědělství, nicméně v kuloárech se spekuluje, že francouzský prezident umožnil alespoň vstřícný postoj unijních vyjednavačů na konferenci v Hongkongu, kde byla přijata deklarace počítající se zrušením subvencování vývozu potravin do roku 2013.

Pokud jde o úspěch soutěže, ve které se lidu nabízelo šmírovat ochotníky uzavřené v televizním studiu, Česká tisková kancelář uvedla, že se vítěz postaral pro své blízké a fanoušky o velkou dávku emocí. Sáhl si prý až na dno a stále mu nedochází, že něco takového v životě dokázal. Čtyřiadvacetiletý dělník ve finále porazil devětadvacetiletou studentku práv. Ta podle ČTK řekla, že se věšet nebude a doufá, že si jí všimne někdo od filmu či od reklamy. V hledišti byl i ministr spravedlnosti pan Pavel Němec. Škoda, že se ho ČTK nezeptala, zda studentce spíše přeje kariéru právničky, anebo roli v reklamě na prací prášek.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.