Režisér filmu Pramen: Lékaři, co sterilizovali romské ženy, si dodnes myslí, že to bylo v pořádku
„Chtěl jsem vytvořit intimní příběh o tom, do jaké míry mohlo socialistické Československo zasahovat do života svých občanek,“ vysvětluje ve festivalové Osobnosti Plus Ivan Ostrochovský, režisér snímku Pramen, který zkoumá nucenou sterilizaci romských žen. „Už se déle nedalo čekat. Romské ženy se soudily u evropských i slovenských soudů, což nás ponouklo k natočení filmu, protože může pomoci toto téma otevřít,“ popisuje.
Dalším impulsem pro natočení filmu o moci státu nad jednotlivcem byla pandemie covidu-19. „To bylo asi pro všechny pracující ve filmu divné období. Otevřelo se tím téma, že stát zasahuje do soukromých práv člověka, a že toto téma se vrací v jiných podobách,“ míní Ostrochovský.
Čtěte také
Režisér chtěl ve snímku zachytit tehdejší způsob uvažování: Do jaké míry mohl stát zasahovat do intimního života žen v socialistickém Československu? A jak vznikly komise, které posuzovaly, zda žena může podstoupit interrupci?
„Ty komise nejprve vznikly z dobrého důvodu. Ale když stát něco dělá, skončí to jako byrokracie a obtěžování lidí. Komunisté ty komise pak sami rušili, protože pochopili, že jimi ničeho nedosáhli,“ připomíná filmař.
„Je to nonsens, ale fungovalo to dvacet let. A když se to stalo jednou, může se to kdykoliv stát znova,“ varuje s tím, že Slovensko je konzervativní země, kde by k omezení práv žen mohl někdy dojít:
„I mnoho států USA má zakázanou interrupci, v Evropě je v některých státech také nelze podstoupit. Všechno se může velmi lehce obrátit. Proto je třeba se k tomu tématu vracet a vědět, že není automatické mít práva.“
Neobviňovat. Promýšlet
Pramen má být film o naději. „Já jsem optimistická povaha. Nechtěl jsem dělat depresivní film. To téma je dost těžké, ale nechtěli jsme ještě tlačit na pilu. Hodně věcí se nedá změnit, ale je důležité o těch věcech alespoň mluvit,“ je přesvědčený Ostrochovský.
Na tématu sterilizací romských žen ho zaujalo to, nakolik si člověk dokáže sám před sebou obhájit i hrozné činy.
Čtěte také
„My víme, že to není správné, ale umíme si to racionálně a logicky vysvětlit. Ti lékaři jen dodržovali zákony. Neporušovali je. Ale ani tak si nemyslíme, že to bylo správné. Ti lékaři jsou dodnes přesvědčení o tom, že dělali všechno v pořádku. To mě na tom vydráždilo,“ přibližuje režisér. „Ten film nechce nikoho obviňovat. Chce promyslet, jak se může stát, že takhle vidíte svět.“
O sterilizaci romských žen československá veřejnost mnoho nevěděla, někteří nevěděli ani o tom, že k ní dochází.
„Ani teď toho moc lidí neví. Asi je to chyba umělců a intelektuálů, že se to téma neotevřelo dřív. Byl jsem na návštěvě v rezervacích v USA, kde mnoho native žen (původních obyvatelek USA, pozn. red.) muselo podstoupit sterilizaci o mnoho brutálněji. Ti indiáni o tom také nevěděli. Ani oběti o tom moc nechtějí hovořit, což je pochopitelné,“ vysvětluje režisér.
Čtěte také
Proč se o nucené sterilizaci příliš nemluví ani teď? „Lidé řeší problémy současnosti, nikdo se k tomu nechce vracet,“ usuzuje Ostrochovský a doplňuje:
„Ten film má být spíš o tom, že to, co děláme, může někomu ublížit. Může se to dít v současnosti, v budoucnosti, s komunismem to nemá nic společného. Sterilizace se děly i ve Spojených státech, v Kanadě, v Norsku, v rozvinutých demokraciích. Nebyl to problém komunistického režimu.“
Jaká je sociální situace Romů na Slovensku? A jak těžké je točit s neherci? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v článku nahoře.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
