Rozkol v ukrajinské pravoslavné církvi
Tuto neděli v Kyjevě vyvrcholily oslavy 1020. výročí pokřtění Kyjevské Rusi. Ta je považována za kolébku státnosti tří východoslovanských národů - Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. Velkolepé oslavy ale zkalil rozkol v Ukrajinské pravoslavné církvi, který má i politický podtext.
Oslavy na Vladimirském vrchu ve středu Kyjeva a na dalších památných místech města, podle nějž se jmenoval první významný státní útvar v místech, kde leží dnešní Ukrajina a část Ruska, byly opravdu mimořádné, i když vlastně nejde o vyloženě kulaté výročí. Jejich důležitost je ovšem dána něčím jiným, a to je stále se prohlubující rozkol v ukrajinské pravoslavné církvi. Nikoli náhodou proto metropolita kyjevský a vší Ukrajiny Vladimír řekl: "Jsme křtěni stejnou dněperskou vodou, jsme jedné víry, v níž se upevňujeme v Ježíši Kristu, a žijeme stejnou a trvalou nadějí - věcí spasení." Vzápětí však dodal, že oslavy probíhají v podmínkách dělení církve, z nichž podle metropolity Vladimira "bolí srdce". "Na těle církve vznikl rozkol, krvácející rána, která nemůže neznepokojovat všechny věřící a dokonce i nevěřící. Rozkol, kterým je pohlcena Ukrajinská pravoslavná církev v Kyjevě a mnoha dalších místech, je naším bolem a naším smutkem," dodal nejvyšší ukrajinský církevní hodnostář.
Význam těchto oslav znásobila přítomnost patriarchy moskevského a vší Rusi Alexeje II. a zejména ekumenického duchovního vůdce všech pravoslavných a patriarchy konstantinopolského Bartoloměje I. Do toho totiž vkládá velké naděje ukrajinský prezident Viktor Juščenko. Ten sice vyhlašuje, že se do církevních záležitostí nevměšuje, ale osamostatnění ukrajinské pravoslavné církve považuje za další výraz národní a státní emancipace Ukrajiny ve vztahu k Moskvě. Ukrajinské pravoslaví se rozdělilo po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Většina věřících, jichž je asi 28 milionů, uznává autoritu moskevského patriarchátu, ale poměrně četné stoupence má i "disidentský" kyjevský patriarchát a existuje i menší samosprávná církev. Tyto dvě "disidentské" ukrajinské církve však zatím nedošly uznání za hranicemi země a na žádost Moskvy nebyly ani přizvány k nynějším oslavám přijetí křesťanství.
Pravoslaví na Ukrajině má velmi silné kořeny a sepětí zdejší církve s Moskvou je proto součástí významného ruského vlivu v kdysi druhé největší a nejvýznamnější svazové republice s téměř 50 miliony obyvatel. Takže, jak už to tak bývá, v tomto případě nejde jen o víru, ale i o zájmy vyloženě státní, a to jak na ruské, tak na ukrajinské straně. Ty zájmy jsou přitom dokonale protichůdné.
