Roční bilance vlády R.Fica: Slovensko beze změn

Všichni unisono varovali před parlamentními volbami a po nich, že vítěz voleb Robert Fico zpustoší neoliberální Slovensko, vytvoří z něj postkomunistickou enklávu odsouzenou ke ztrátě vysokého kreditu země a mezinárodní izolaci. Nakonec, co se dalo očekávat od politika, jenž byl permanentně nálepkován v médiích jako xenofob, šovinista, slizák, tlučhuba a samovládce. Takovýto mediální obraz předsedy SMERu ( sociální demokracie ) byl vytvářen nejenom před loňskými parlamentními volbami, ale dlouhodobě, již na konci devadesátých let minulého století. R.Fico vystoupil z postkomunistické Strany demokratické levice ( ta dnes na slovenské politické mapě neexistuje), založil stranu SMER a začal budovat moderní středovou levicovou stranu.

Ovšem ne moderní ve stylu brilantního blairovského herectví, schröderovské rozšafnosti či korektnosti ala Prodi. Ficova modernost byla určena poptávce těch Slováků, které sužují jiné, sociálně mnohem závažnější problémy z dopadu neoliberálních reforem, nežli tomu je u jejich evropských bratrů v Německu, Britanii či Itálii. Pakliže je sociální demagogie vlastní všem levicovým lídrům v Evropě, u Roberta Fica platila dvojnásobně. Efekt se ale dostavil. Slovenské loňské volby se tak těší několika unikátům.

Poprvé v dějinách země získala nejvíce voličských hlasů strana se sociálnědemokratickým programem. Poprvé v polistopadovém vývoji nebylo po volbách dopředu jasné, kdo s kým a proč sestaví vládní koalici. Rovněž poprvé, tentokráte v historii celé demokratické Evropy, nakonec levice sestavila bez průtahů vládní kabinet s národoveckou a populistickou pravici. Bylo to rozhodnutí Roberta Fica, s nimž překvapení předsedové malých koaličních stran Mečiar a Slota s úlevou a rovněž bez průtahů souhlasili. Bylo by proto naivní se domnívat, že Fico nepočítal s ostrou reakci evropských socialistů a že byl otřesen jejich verdiktem o pozastavení členství SMERu v této struktuře. Slovenský premiér správně kalkuluje s tím,že nejpozději po vstupu Slovenska do Eurozóny (2009 ) evropští socialisté svůj současný postoj vůči straně SMĚR podstatně zrevidují.

Nemluvě o tom, že Ficova kritika politiky současného amerického prezidenta, či jeho zjevná nevole srovnávat Fidela Castra s Kim Čong ilem znějí libě mnoha vlivným evropským socialistům. Rovněž setkání Fica s Muamarem Kadáfim nebylo ve vlivných socialistických salonech Evropy pokládáno, na rozdíl o reakce slovenských médií, za tragickou politickou nehodu. Lépe by významu Ficovi návštěvy Libye odpovídalo označení"in" či "trendy". Ficova zahraniční politika "vícero azimutů", jejíž garantem je schopný a ostřílený ministr zahraničí Ján Kubiš, má rovněž vlivné zastánce mezi evropskými socialisty a je přijatelnou pro většinu Slováků.

Na pozadí výše zmíněného lépe porozumíme také tomu, proč Robert Fico naslouchá argumentům bankéřů ze slovenské centrální banky a argumentům svého vlivného ministra financí Jána Počiateka. Slovenská národní banka i ministr financí razantně podporují přijetí Eura v nejbližším možném termínu. Pakliže se přijetí Eura má stát realitou, Robert Fico dobře ví, že musí zapomenout na většinu svých populistických slibů, zapomenout na velkou část slibovaných rozpočtových výdajů a rozpočet udržet v mezích eurokritérii. V loňském programovém prohlášení vlády se ještě v mnohém mlžilo. Dnes, po přijetí rozpočtu na rok 2008 je jasné, že reformy předchozí vlády jsou nevratné, vláda Roberta Fica na ně navazuje a rozpočtový schodek pod tři procenta HDP předpokládá, že po Maltě a Kypru je nejbližším a horkým kandidátem na přijetí Eura Slovensko. To se bezpochyby líbí politikům v Bruselu. Ale průměrný Slovák se rok po nástupu Ficovi vlády k moci nemá lépe ani hůř.

Na jeho peněženku nemělo dramatický vliv ani snížení DPH na léky a zdravotnické pomůcky, ani zrušení plateb za recepty a za návštěvy u lékaře. Byly sice halasně oznamovány členy Ficova kabinetu jako reálný úspěch prosociální politiky, ale patří spíše do kategorie populárního levicového folklóru. Z celého spotřebního koše na obyvatele činí například léky jenom dvě procenta ze sta. A Robertem Ficem tolik slibovaná milionářská daň ? Slib zůstal někde na půl cestě. Bohatím se pouze snížila tzv. nezdanitelná položka. Chytrý tah, který uspokojí jak podnikatelskou loby, tak odborové svazy. Na Slovensku je prozatím klid.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .