Nedávno vyvolalo v Německu značný rozruch oznámení německé kancléřky Angely Merkelové, že v prosinci odejde z čela svých křesťanských demokratů.
Reagovala tak na rostoucí kritiku ve vlastních řadách i špatné volební výsledky své strany. Již tehdy se začalo spekulovat, jestli zůstane Merkelolvá jedinou šéfkou některé ze stran celostátní vládní koalice, které dají své funkce k dispozici.
O našich nejbližších západních sousedech, Bavorech, se traduje, že jsou politicky konzervativní a mají rádi své tradice. Stejně tak ale, že mají jistý sklon k anarchii.
Čistě podle logiky, že končí především politici, kteří mají dlouhodobě špatný mediální obraz, a navíc ještě nesou zodpovědnost za neúspěchy ve volbách, by měl být nyní na řadě předseda bavorských křesťanských sociálů (CSU) Horst Seehofer.
Jeho strana ztratila v polovině října při bavorských volbách nejenom deset procent hlasů, ale především přišla o absolutní většinu křesel v parlamentu. Musela tak vytvořit vládu spolu s konzervativními „Svobodnými voliči“, která byla zkraje týdne pod vedením dosavadního premiéra Markuse Södera oficiálně ustavena.
Seehofer již dříve prohlásil, že jakmile bude v Bavorsku vytvořen nový kabinet, nastane prý vhodná chvíle vyřešit i budoucí uspořádání v čele strany. A mnohé nasvědčuje tomu, že právě nyní tato chvíle přišla.
Některá německá média již v minulých dnech přišla s informací, že Seehofer co nevidět odstoupí z čela strany, zůstane ale dál německým ministrem vnitra. On sám to nechal okamžitě dementovat a podobné informace označil za „novinářské kachny“, a to prý hodně tučné.
Podle komentátora hamburského týdeníku Die Zeit Bernda Ulricha mají bavorské volby jednoho nečekaného vítěze. Je jím bavorský lid.
Ať už se tomu bude bránit Seehofer sebevíc, jeho konec je přesto na spadnutí. Dlouholetá bavorská vládní strana již mnohokrát v minulosti prokázala, že netrpí přílišným sentimentem vůči svým zasloužilým činitelům. V okamžiku, kdy přestali být zárukou politických úspěchů nebo dokonce začali překážet dalšímu rozvoji strany, byli často i dost nekompromisně odstaveni.
Tento osud třeba kdysi potkal Edmunda Stoibera, stejně jako jeho přímého nástupce Günthera Becksteina. A podle všeho je na základě téhož přístupu nyní na řadě i Seehofer. V jeho neprospěch hraje, že měl ve straně vždy dost nepřátel, jejichž řady se postupně zvyšovaly v důsledku Seehoferovy politické přelétavosti a nevypočítatelnosti. V nedávné době do pocítila i kancléřka Merkelová, když se se Seehoferem přeli kvůli migrační politice.
Dozvuky zářijových voleb do německého Spolkového sněmu vyústily po více než dvou měsících k prvním výrazným personálním změnám v nejvyšších politických patrech.
Své spory s ní přitom hnal pokaždé na ostří nože, aby v rozhodující chvíli, zpravidla poté, co dosáhl nějakého drobného úspěchu, ustoupil. Voliči pro to nejenom že často neměli pochopení, ale jak ukázaly loňské celostátní i letošní bavorské volby, od křesťanských sociálů se kvůli tomu začali odvracet. Nevěděli zkrátka, s čím by je Horst Seehofer zase překvapil.
Na místo nového šéfa křesťanských sociálů má namířeno staronový bavorský premiér Markus Söder. I on zcela v souladu se Seehoforovou tradicí vyzkoušel před říjnovými volbami leccos, aby přitáhl pozornost voličů.
Nebylo mu to ale nic platné a procenta v průzkumech klesala dál. Jeho výhodou ale bylo, že se mohl schovat za Seehofera a všechny neúspěchy dát za vinu jemu. Až bude stranickým předsedou Söder, už to tak lehce nepůjde.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
