Robert Schuster: V Itálii hledají proevropskou vládu. Zn.: Ursula

Přesto ovšem někdejší profesor práva Conte krátce nato odjel za prezidentem Sergio Mattarellou, aby podal do jeho rukou demisi. Co se mohlo pro vnějšího pozorovatele jevit jako překvapivé, bylo ve skutečnosti zcela v souladu s jedním z pravidel italské politiky: Když pomyslný vládní trakař uvízne a nedá se s ním pohnout ani jedním nebo druhým směrem, pokusí se premiér ho roztlačit. Často pomocí těch stejných lidí, kteří mu předtím vypověděli poslušnost. Jako by bylo na předchozí spory zapomenuto, otočil se nový list.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Vládní krize, jaká může vzniknout jen v Itálii

V podobné situaci je nyní i premiér Conte. Protože nikdo nemá zájem na předčasných volbách, které by zřejmě vedly k vítězství radikální Ligy bývalého ministra vnitra Mattea Salviniho, má Conte šanci, že bude moct pokračovat. Dokonce v čele kabinetu, který vznikne na stejném půdorysu, jaký měl ten dosavadní. Jeho hlavní osou tak budou i nadále levicově populistické Hnutí pěti hvězd a umírněně levicová Demokratická strana. Chybějící podporu staronové koalici, která jí chybí hlavně v Senátu, mají zajistit nezařazení senátoři z několika menších středových stran.

Proevropská koalice

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Evropa za všechny, všichni za Itálii. Premiér Conte přivezl z Bruselu masivní pomoc

Aby mělo vznikající spojenectví nějaké hlubší opodstatnění, už se pro ně zrodil i vlastní název: Ursulina většina, italsky Maggioranza Ursula. Jako první tento pojem použil někdejší dvojnásobný premiér a bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi. Má tím být vyjádřeno, že budoucí vládu mají podporovat zástupci stran, které před necelými dvěma lety pomohly zvolit Ursulu von der Leyenovou do čela Evropské komise.

V Bruselu to má být vnímáno jako signál, že Itálii povede i nadále proevropská koalice, ochotná přijímat od Evropské unie nikoli pouze peníze na obnovu hospodářství decimovaného dopady pandemie. Ale pokud na to přijde, podřídí se i jejím doporučením. Právě to býval v minulosti, když byly součástí italské vlády pouze populistické strany, kámen úrazu. Prakticky každý návrh státního rozpočtu, který posílali z Říma na posouzení do Bruselu, u tamních úředníků narazil – to pak v Itálii zpětně vyvolávalo politickou bouři.

Conteho proměna

Dosavadní premiér Giuseppe Conte to vždycky ustál. I proto, že si počínal jako bruslař, který se musel vyhýbat nejenom hrbolkům na ledě, ale i místům, kde byl hodně tenký. Za tři roky v úřadě se ukázal být velmi pružný a přizpůsobivý. Prošel rychlou proměnou od zakřiknutého vykonavatele příkazů svých dvou populistických vládních místopředsedů k sebevědomému bojovníkovi proti pandemii a garantovi proevropského kurzu země. Teď bude na něm, aby prošel další proměnou. Conteho druhá vláda totiž ztroskotala na otázce, jestli má Itálie sáhnout i po více než třech desítkách miliard eur, které jsou pro ni rezervovány v záchranném fondu eurozóny ve formě půjčky. Pro Hnutí pěti hvězd i pro Conteho samotného bylo něco takového dosud nepřijatelné.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Že si stoupenci proevropského směřování Itálie vybrali jako patronku právě Ursulu, nemusí souviset pouze se současnou šéfkou Evropské komise. Může za tím být i určitá symbolika související s legendou o svaté Ursule neboli Voršile. Světice žijící v přechodné době mezi antickým starověkem a nastávajícím středověkem se totiž podle pověsti snažila ochránit své družky, které ji doprovázely na cestě do Říma, před útokem Hunů. Za tímto účelem je schovala pod svým pláštěm.

A právě do nějakého podobného, evropského pláště se má nyní odít i vznikající italská vláda.

Autor je komentátor Lidových novin