Robert Schuster: Uzavření hranic aneb Německé nepochopení „českých vesnic“

15. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cedule upozorňuje na povinnost testování před hraničním přechodem ve Strážném na Prachaticku

Když se chce v češtině vyjádřit, že je něco nepochopitelné a nedá se tomu porozumět, použije se proto občas výrazu „španělská vesnice“. V němčině mají pro takovéto situace také speciální obrat. Hovoří se pak o „Böhmische Dörfer“ neboli o „českých vesnicích“. Pořekadlo muselo v minulých dnech leckomu v Německu tanout na mysli, když nevěřícně sledoval, jak v Česku rostou čísla nakažených novým koronavirem, aniž by to ale ze strany vlády vedlo k nějakým odpovídajícím krokům. 

Třeba k prodloužení nouzového stavu. Když pak skutečně česká Poslanecká sněmovna odmítla v této záležitosti vládu podpořit, zprávu přinesly skoro všechny klíčové sdělovací prostředky v Německu.

Čtěte také

Jako určité „štěstí v neštěstí“ se může jevit, že Česko nebylo samo, pokud jde o nelichotivou pozornost. Souběžně s námi totiž v Německu řešili i několik stovek potvrzených případů jihoafrické koronavirové mutace v rakouské spolkové zemi Tyrolsko.

Možná i proto, že za normálních okolností by v těchto dnech řada Němců trávila masopustní prázdniny právě na některé ze sjezdovek v rakouském alpském regionu. To teď vzhledem k epidemické situaci možné není, a tak Německo uzavřelo své hranice nejenom s Českem, ale i Tyrolskem.

Hledat za tím ovšem nějaké skryté významy by bylo chybou.

Společné dílo kancléřky a spolkových zemí

Německo totiž neudělalo nic jiného, než že reagovalo na nepříznivou pandemickou situaci v nejbližším sousedství. Podobně se mimochodem zachovalo i na jaře ve vztahu k Francii, i když se to v Paříži tamní vládě vůbec nelíbilo. Ale čísla hovořila jasně. Zatímco ve Francii, především v Alsasku, počty nakažených prudce stoupaly, v Německu se je podařilo držet na výrazně nižší úrovni.

Čtěte také

Totéž vidíme i nyní, když srovnáme situace v Německu a Česku. Zatímco u našich západních sousedů hlásí čtvrtina okresů taková čísla, že by tam bylo možné okamžitě otevřít obchody a školy, u nás jsme od toho ještě hodně daleko. Pomineme-li kritické okresy Sokolov, Cheb nebo Trutnov, vykazují naše celostátní čísla hodnoty, které měli v Německu někdy koncem loňského roku.

Kromě toho je tu ještě jeden rozdíl. Týká se způsobu, jakým se v Německu přijímala klíčová opatření proti šíření pandemie. Pokaždé to bylo „společné dílo“ kancléřky Angely Merkelové a premiérů všech šestnácti německých spolkových zemí.

Vzhledem k německému federalismu se tato platforma ukázala být jako jediná možná, jak zajistit pro koronavirová opatření potřebnou podporu i mimo metropoli. Ani při těchto jednáních neprobíhalo všechno hladce. Už vůbec neplatí, že by všichni zúčastnění vždy následovali názor kancléřky.

Robert Schuster

Naopak, Merkelová, která není známá tím, že by dávala svým emocím volný průchod, mnohdy jenom těžko skrývala frustraci, když se proti ansámblu šestnácti regionálních náčelníků nedokázala prosadit. I ona musela vzít na vědomí, že mnozí z nich chtěli rozvolňovat daleko rychleji, než by si šéfka celostátní vlády přála. Je třeba říct, že následný vývoj původní obavy kancléřky zpravidla potvrdil.

Regionálním premiérům většinou nezbývalo nic jiného než srazit paty a nějakou dobu mlčet.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio