Robert Schuster: Němečtí sociální demokraté a retrodebata o raketách středního doletu
Pamětníci si ještě možná vybaví doby, kdy komunistická propaganda v Československu šířila strach před americkými raketami středního doletu Pershing 2, které byly v 80. letech rozmístěny zejména v tehdejším Západním Německu.
Šlo o součást strategie Severoatlantické aliance, která byla označovaná jako „dvojí rozhodnutí NATO“. Znamenalo to, že západní spojenci rozmisťovali na svém území americké jaderné zbraně, aby tak vyrovnali převahu států Varšavské smlouvy u konvenčních zbraní.
Čtěte také
Zároveň ale tlačili Sověty na omezení počtu raket středního doletu. V Německu se proti tomu tenkrát konaly velké protesty mírových aktivistů, historicky největší protiválečné manifestace v tehdejším hlavním městě Bonnu se v roce 1981 zúčastnilo přes 300 tisíc lidí.
Odpor proti raketám středního doletu v Německu politizoval generaci dnešních šedesátníků a sedmdesátníků. Aktivně proti pershingům v mládí demonstroval i německý kancléř Olaf Scholz.
Scholz má lepší karty
Vzpomínka na dobu před čtyřiceti lety se musela vybavit každému, kdo nedávno zaznamenal zprávu, že Američané v Německu opět plánují rozmístit rakety středního doletu, a to počínaje rokem 2026. Na rozdíl od dob studené války jde tentokrát o dvoustrannou dohodu mezi vládami obou států, jež byla oznámena během červencového summitu NATO ve Washingtonu.
Čtěte také
Má jít o odpověď na riziko možného ruského jaderného útoku na Evropu, čímž Kreml v pravidelných intervalech vyhrožuje. Stačí si vzpomenout na slova bývalého ruského prezidenta a současného místopředsedy ruské bezpečnostní rady Dmitrije Medveděva, jenž se od vojenského vpádu na Ukrajinu profiluje jako největší jestřáb v Moskvě.
Ve srovnání se situací před čtyřiceti lety je nápadné, že nyní téma amerických raket v německé společnosti tolik nerezonuje. O to víc se mu věnují němečtí sociální demokraté.
Část Scholzových spolustraníků vyjadřuje nevoli, že o tak zásadní otázce neproběhla ve straně zevrubná diskuse a kancléř ji postavil před hotovou věc. Jeden z nejhlasitějších kritiků, poslanec Ralf Stegner, se dokonce vyjádřil ve smyslu, že Sociálnědemokratická strana Německa prý není Vatikán a kancléř není papežem, aby to mohl rozhodnout sám.
Čtěte také
Argument, že americké rakety na německém území jsou opožděnou odpovědí na Vladimira Putina, který nechal už před lety rozmístit své rakety v Kaliningradské oblasti, takže vzdušnou čarou nějakých 500 kilometrů od Berlína, Stegner a spol. nepřipouští.
Zatím si Scholzovi vnitrostraničtí kritici netroufli jít s ním do otevřené konfrontace. Naopak, jejich nedávná iniciativa, která navíc zároveň vyzývala i k mírovým rozhovorům s Ruskem, byla stranickým vedením smetena ze stolu. To jejich předchůdci na přelomu 70. a 80. let byli daleko úspěšnější.
Tehdejší sociálnědemokratický kancléř Helmut Schmidt čelil ve vlastní straně otevřenému nepřátelství. To pak byl i jeden z hlavních důvodů, proč musel na podzim 1982 skončit. Coby šéfovi vlády mu chyběla potřebná autorita, aby klíčové politické rozhodnutí o rozmístění pershingů prosadil ve vlastní straně.
Zdá se, že kancléř Scholz má v tomto ohledu lepší karty a se svým postojem se v rámci německé sociální demokracie prosadí. Možná je to ale jenom proto, že široko daleko není na obzoru nikdo, kdo by ho mohl nahradit.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
