Robert Schuster: Německo v čínské ekonomické pasti
V minulých dnech proběhly již pošesté společné čínsko-německé vládní konzultace. Jedná se o politický formát, kdy se scházejí k jednáním vybraní členové vlád dvou států. Berlín je pořádá pravidelně jednou za čas a mají být také vyjádřením důvěry, případně oceněním strategického významu vzájemných vztahů.
Z pohledu Německa splňuje Čína toto kritérium mírou vrchovatou. Již od roku 2015 je pro Německo největším obchodním partnerem. Potvrzují to i aktuální statistiky. Naznačují totiž, že německé hospodářství se zřejmě vzpamatuje z koronavirové krize rychleji, než se čekalo, a to právě kvůli vysoké čínské poptávce po zboží vyrobeném v Německu.
Čtěte také
To je pro Berlín samozřejmě dobrá zpráva. Zároveň to ale dost omezuje jeho manévrovací prostor, pokud jde o kritiku stále se zhoršující lidskoprávní situace v Číně. Na problematiku potlačování muslimských Ujgurů nebo omezování demokratických svobod v Hongkongu přišla řeč i během čínsko-německých vládních rozhovorů.
Ale bylo to jako pověstné házení hrachu na stěnu. Každý si řekl to své. Kancléřka Angela Merkelová nabádala k dodržování lidských práv, čínský premiér Li Kche-čchiang reagoval tradičním poukazem na suverenitu své země uspořádat si vnitřní záležitosti podle sebe.
Ukazovat Číně, kde leží její meze
Do nějaké slovní roztržky podobné té, když se před několika týdny poprvé setkali zástupci Spojených států a Číny na Aljašce, to mělo hodně daleko. I proto, že Číňané vědí, co na Němcích a hlavně kancléřce Merkelové mají. Vidí v ní pragmatickou političku, která v zásadě stále ještě prosazuje principy, jež byly v 90. letech spjaté s globalizací světového hospodářství. To znamená především, že prosazuje politiku volného trhu a omezování cel nebo jiných administrativních překážek.
Čtěte také
Díky tomu dokázala Čína zbohatnout, protože řada západních firem tam začala kvůli levné pracovní síle přesouvat svou výrobu. Časem ale získala i přístup k vysoce moderním západním technologiím včetně těch, jež mají strategický význam a mohou být zneužity. Výrazem toho byla i nedávná snaha čínských společností skupovat německé firmy zaměřující se na robotizaci a umělou inteligenci.
Vláda v Pekingu je sice oficiálně také pro volný trh. Avšak zmíněná „volnost“ pro ni existuje pouze v jednom směru, a to sice, jak dostat co nejvíc vlastního zboží na Západ, přičemž svůj trh chce naopak udržovat co nejdéle uzavřený.
Čtěte také
Změnit tento nepoměr je cílem investiční dohody, na níž se po několikaletém vyjednávání dohodly Evropská unie a Čína koncem loňského roku – shodou okolností v samém závěru německého předsednictví v Unii. Možná to byl z pohledu Pekingu symbolický dárek pro Angelu Merkelovou, která letos v září po 16 letech z politiky odejde.
Jestli bude investiční dohoda nakonec schválena, ale není jisté – i proto, že v Evropské unii roste odpor vůči zvyšující se rozpínavosti Číny a jejím agresivním praktikám.
Německo jakožto největší členský stát Evropské unie se tak může ocitnout před značným dilematem: Buď bude mít na zřeteli především vlastní ekonomické zájmy, třeba svých automobilek, a pak bude za dohodu lobbovat, přestože pomíjí otázku nucené práce v čínských pracovních táborech. Anebo se víc přimkne k postoji zastávaném Američany, kteří i s novým prezidentem Joem Bidenem pokračují ve strategii ukazovat Číně, kde leží její meze.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
