Robert Schuster: Německo se chce stát dospělé i u tajných služeb
Německo hodlá podniknout další kroky ke zvýšení své bezpečnosti. O to se má postarat reforma jeho zpravodajské služby. Řečeno laicky, cílem je, aby přestala být pouhým divákem, který pasivně sleduje a monitoruje, co se děje ve světě kolem. To je docela zásadní změna oproti dosavadní praxi. A je třeba říct, že mohla přijít daleko dřív.
Německo bylo odjakživa cílem vlivových operací nejrůznějších zahraničních tajných služeb. Začaly prakticky hned se začátkem studené války. Na to bylo někdejší Západní Německo příliš důležité, než aby ho mohly cizí zpravodajské služby ignorovat. A je také třeba říct, že bylo i hodně zranitelné, takže proč by to nezkusily?
Čtěte také
Jak moc zmíněná zranitelnost přetrvává, ukázaly dva nedávné případy. Prvním byl incident s dronem plným výbušnin, který byl zajištěn na letišti v Lipsku kousek od ukrajinského letadla. Druhý případ se týká úkrytu zbraní nalezeného na okraji Berlína.
Když člověk čte, co všechno bude nově Spolkové zpravodajské službě dovoleno, nabízí se otázka, jak bylo možné, že to dosud nesměla? Nově třeba bude moct reagovat protiakcemi na případné hackerské útoky. Skončit má také striktně uplatňovaná zásada, že zahraniční rozvědka nesmí zasahovat uvnitř Německa, například sledovat podezřelé osoby.
Čtěte také
Má rovněž získat možnost využívat umělou inteligenci při vyhodnocování osobnostních profilů potenciálně nebezpečných osob. A v neposlední řadě nemusí informace týkají se konkrétních lidí vzápětí hned zase smazat, ale bude je moct uchovat až po dobu dvanácti měsíců.
Také se o něco zjednoduší její kontrola, což pochopitelně vadí kritikům navrhovaných změn ze všeho nejvíc. Ti přitom mají relativně silnou oporu v německé společnosti. Dá se dokonce říct, že občané málokteré země mají vůči vlastním tajným službám takovou nedůvěru jako právě Němci.
Má to samozřejmě důvody, které vychází z historických zkušeností s represivním aparátem během nacistické diktatury. K tomu se ještě pro mnohé přidala relativně nedávná zkušenost se všemocnou Státní bezpečnostní komunistického Východního Německa.
Časy se změnily
Jenomže časy se změnily. Nejenom tím, že tradičním metodám špionáže odzvonilo. Mnohé z těchto aktivit se dnes odehrávají v kyberprostoru a tomu se je třeba přizpůsobit.
Druhá věc je ale možná ještě daleko důležitější. Desítky let mohla německá tajná služba sázet na těsnou spolupráci zejména s americkými zpravodajci. Byli to často oni, kdo přicházeli v kritických chvílích s rozhodujícími informacemi, které v mnoha případech ještě dokázaly zabránit teroristickému útoku. Stačí vzpomenout na sérii islamisticky motivovaných atentátů, které postihly Německo po migrační krizi let 2015 až 2016.
Otázkou ale je, zda se mohou nejen Němci, ale i jiní v Evropě na tradiční partnery ve Washingtonu ještě stoprocentně spolehnout? To je stále naléhavější, když si uvědomíme nevypočítatelnost současné administrativy prezidenta Donalda Trumpa, kde až donedávna koordinovala činnost tajných služeb politička, jež v minulosti dávala otevřeně najevo své sympatie vůči Rusku.
Shrnuto a podtrženo, tak jak Německo po ruském vpádu na Ukrajinu začalo investovat do své obrany s tím, že aspiruje na to mít největší konvenční armádu v Evropě, je načase, aby dospělo i v oblasti práce zpravodajských služeb. To, co nyní vláda kancléře Friedricha Merze navrhuje, je prvním krokem na této cestě.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
