Robert Schuster: Shoda německé vlády na reformách je malý zázrak. Otázkou je, zda bude stačit?
Letošní poslední týden v červnu byl v diářích německých politiků už dlouho označený červenými vykřičníky. Těsně před začátkem parlamentních prázdnin se totiž měla koalice křesťanských a sociálních demokratů dohodnout na zásadních reformách a naplnit tak klíčové body svého mandátu.
A nebyla to zrovna malá sousta: šlo o reformu důchodového systému, financování zdravotnictví nebo daně. Na co jiné vlády obvykle potřebují roky příprav, diskusí s experty a mnoho složitých vyjednávání, musela koalice kancléře Friedricha Merze stihnout naráz a za nesrovnatelně kratší dobu, v podstatě za rok.
Čtěte také
Nejenom, že ji tlačil čas v podobě stále katastrofičtějších zpráv o stavu ekonomiky a neustále rostoucích nákladech na udržení sociálního smíru. V neposlední řadě to byla i klesající veřejná podpora pro vládu jako celek, její jednotlivé strany a především Merze samotného. Zašlo to dokonce tak daleko, že ještě před měsícem se víceméně otevřeně spekulovalo o kancléřově výměně, což by v Německu nemělo obdoby.
A je třeba říct, že k celkově depresivní náladě v zemi přispělo i brzké vyřazení německé reprezentace na fotbalovém mistrovství světa. Co se může na první pohled jevit jako něco, co s politikou vůbec nesouvisí, je ve ve skutečnosti velmi důležité. Nejedna německá vláda dokázala v minulosti prosadit nepopulární věci ve stínu euforie, kterou vyvolala hra německého národního týmu. Kdysi to pomohlo Helmutu Kohlovi, Angele Merkelové a v něco podobného původně skrytě doufal i Friedrich Merz.
Čtěte také
Jinými slovy, očekávání, že by z reformního úsilí německé vlády mohlo vzejít něco kloudného, nebyla vysoká. O to větší bylo překvapení, že Merz a spol. se přece jen dokázali na něčem dohodnout.
Folklór pracovní neschopnosti
Asi nejvíc překvapí relativní pokrok v úsilí odbourat byrokracii. V mnoha sektorech mají skončit nejrůznější ohlašovací povinnosti, stavební projekty se mají schvalovat rychleji. Lehce uvolněna mají být i pravidla pro ochranu osobních dat a podobně.
Pracovní smlouvy na dobu určitou smějí být nově prodlužovány až na dobu čtyř let, což má dát firmám větší pružnost ohledně nabírání zaměstnanců. Za pozitivní impulz pro zvýšení produktivity práce lze považovat i skutečnost, že už nově nebude možné ohlásit zaměstnavatelům pracovní neschopnost telefonicky, ale bude třeba již od prvního dne předložit potvrzení od lékaře.
Čtěte také
Faktem totiž je, že Německo díky dosavadní velkorysé úpravě, která byla zavedena během pandemie, vykazovalo statisticky jeden z nejvyšších počtů pracovních neschopností v Evropě. Jakmile se blížil nějaký prodloužený víkend, stalo se pro mnohé folklórem hodit se tak zvaně „marod“ jediným telefonátem.
V otázce daní už závěry koaličního rokování tak jednoznačně kladné nejsou. Lidem se středními a nižšími příjmy daně nově o něco klesnou, lehce se naopak zvýší skupině nejbohatších. Není to sice taková změna, jakou by si přála levicová část koalice, ale pravděpodobně to nepovede k tomu, že by němečtí milionáři, kteří ještě v zemi zůstali, začali houfně odcházet jinam.
U důchodů koalice již předtím prezentovala sérii opatření s cílem zajistit udržitelnost systému. Na německé poměry odvážně počítá se zavedením povinné akciové složky u důchodového pojištění. Zdravotnictví se neobejde bez zvyšování příspěvků pro pacienty a zároveň snižování objemu péče hrazené z veřejného systému.
Ještě není odpracováno
Tolik změn najednou, to není v německém kontextu vůbec málo. Teď ale přichází několik velkých rizik: Asi největším by bylo, pokud by vláda měla pocit, že má odpracováno. Nemá. Všechny dohodnuté změny musí projít parlamentem, což s sebou nese nebezpečí, že budou ještě rozmělněny.
To není vůbec vyloučeno, pokud si uvědomíme, že na podzim proběhnou na východě Německa klíčové regionální volby, v nichž je už nyní favoritem antisystémová opozice: ať už jde o protiimigrační Alternativu pro Německo, která má nakročeno k vítězství v Sasku-Anhaltsku či Meklenbursku – Předním Pomořansku nebo postkomunistickou Levici, jež má šanci vyhrát volby v Berlíně.
Německo by toho potřebovalo změnit ještě daleko víc. Třeba o něco zredukovat sociální výdaje. A pak jsou tu samozřejmě témata dlouhodobého charakteru, jako je státní energetická politika, kde se v podstatě zdá být jakákoli diskuse o jiných cestách, než je sázka na větrníky a soláry, nemožná. I zde by také bylo nutné přijít s novými impulzy. To by ale výrazně překračovalo mandát nejenom stávající vlády, ale i těch nejbližších dalších.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
