Robert Schuster: Německé „spěchej pomalu“ v koronavirové době

19. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Německá kancléřka Angela Merkelová
0:00
/
0:00

Také Německo se už zařadilo ke státům v Evropě, které oznámily, kdy a za jakých podmínek zahájí návrat k normálnímu životu z doby před vypuknutím koronavirové pandemie.

Při zběžném pohledu by se dalo říct, že v Berlíně se rozhodli pro sice opatrný, ale přesto jasně rozvržený časový scénář, který navíc ještě dává dostatečný prostor zařadit rychle zpátečku.

Čtěte také

Třeba pro případ, pokud by se měly počty nakažených začít s příchodem teplejšího a slunného počasí, kdy to bude lidi tahat ven, zase dramaticky zvyšovat. Pod nedávno přijatým kompromisem o uvolňování je podepsána zejména spolková kancléřka Angela Merkelová.

Počínala si jako za starých dobrých časů, kdy v minulosti zachraňovala autoprůmysl kolabující pod tlakem globální ekonomické krize let 2008 až 2009 nebo později eurozónu. Podobně jako tehdy i nyní dokázala zdárně umoderovat nejrůznější přístupy a zájmy premiérů německých spolkových zemí.

Nejcitlivější otázkou přitom bylo, kdy budou znovu otevřeny školy. To má několik důvodů. Jednak je v Německu přístup ke vzdělání považován tradičně za jeden z klíčových principů fungování společnosti. Existuje všeobecný konsenzus, že vzdělání přispívá k její demokratizaci a zvyšuje propustnost společnosti.

Před třiceti lety

Čtěte také

Hlavně v souvislosti s tím, jak v posledních desetiletích rostl počet cizinců, staly se veřejné školy důležitým nástrojem pro jejich socializaci. Nyní, kdy jsou veškerá vzdělávací zařízení zavřená, objevují se varování, že právě neněmecké děti mohou kvůli výpadku výuky ztratit důležité sociální kontakty. Zároveň mohou mít pro nedostatek materiálního vybavení a nízkou podporu v rodině problémy s probíhající výukou na dálku.

Vedle toho ovšem také platí, že školství je v Německu jednou z posledních oblastí, kde mají hlavní slovo regionální vlády. Způsob, jakým si například spolkové země urputně hájí vlastní učební osnovy a termíny prázdnin, ukazuje, že si nerady nechají do způsobu organizace školství hovořit zvenčí. Tím spíš u otázky, kdy zase otevřít školy. Proto je nakonec možné označit relativně hladkou dohodu za úspěch.

Čtěte také

Ale největší nejasnosti nyní panují v tom, jaké stopy zanechá několikatýdenní vynucená pauza na německém hospodářství. Rychlost, s jakou se z mimořádně obtížné situace vzpamatuje, se podepíše i na kondici ostatních evropských ekonomik, včetně té české.

Teprve nedávno například Organizace pro ekonomickou spolupráci (OECD) kladně kvitovala, že vláda žádného jiného státu nevynaložila tolik finančních prostředků na záchranu firem jako právě Německo. Má to ale i druhou stranu mince. Miliardy na nejrůznější záchranné programy musejí odněkud přijít, respektive musí je někdo vydělat. Němci s tím už shodou okolností jednu zkušenost udělali.

Robert Schuster

To bylo před třiceti lety, během sjednocení země. Tehdy si mnozí západoněmečtí politici mysleli, že připojení a následná hospodářská sanace komunistického východního Německa půjde financovat z rozpočtových přebytků, bez zvyšování daní nebo jiných odvodů. Jak se ukázalo, byl to omyl, který uvrhl zemi o deset let později, na prahu nového tisíciletí, do ekonomického deliria. I pro zdolání dopadů koronakrize platí, že konečný účet dříve nebo později přijde.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio