Až do konce roku bude ještě Rakousko předsedat Evropské unii. To dává jeho mladému kancléři Sebastianu Kurzovi řadu příležitostí upozornit na sebe i širší evropskou veřejnost.
Tak jako když se nedávno setkal s americkým miliardářem a filantropem maďarsko-židovského původu, 88letým Georgem Sorosem. Kurz s ním jednal primárně o plánovaném přesunu Středoevropské univerzity z Budapešti do Vídně.
V Evropské unii se v nejbližších dnech odehraje klíčový střet o budoucí podobu migrační politiky. Už přitom nejde o povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků, ani o posilování vnějších hranic.
Finančník, který přišel k podstatné části svého majetku měnovými spekulacemi na burze, je považován v řadě států střední a východní Evropy za nežádoucí osobu.
V Maďarsku, odkud po druhé světové válce odešel, byl tamní národně-konzervativní vládou premiéra Viktora Orbána dokonce stylizován do role největšího nepřítele státu, který chce svými aktivitami údajně zničit maďarský národ. Jeho jméno proto nesou zákony omezující činnost neziskových organizací, včetně jím financované Středoevropské univerzity.
Před volbami se jeho tvář pravidelně objevuje na plakátech, které mají vyvolávat strach ze Sorosových domnělých aktivit a mobilizovat tak voliče. Od kritiky jeho obchodních aktivit k projevům otevřeného antisemitismu pak není příliš daleko.
V Rakousku se protisorosovská vlna až donedávna podobně dramaticky neprojevovala, zůstala omezena na relativně přehlednou a uzavřenou skupinu lidí z prostředí pravicových radikálů.
Nejdřív jsem si myslel, že slovenský premiér Robert Fico se na chvíli prostě zbláznil. Nebylo by divu, už týden je pod obrovským tlakem opozice a médií, vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky si bere osobně a možná skutečně skoro nespí, jak se svěřil médiím.
Poté, co ale miliardáře přijal kancléř Kurz, strhla se i tam do té doby dlouho nevídaná lavina negativních reakcí, včetně antisemitských komentářů. Na sociálních sítích se psalo o domnělém vlivu židovských finančních kruhů na světové dění, Soros byl označován za největšího ďábla na zemi a rakouský kancléř zase pro změnu za zrádce.
Nemohly pochopitelně chybět ani tradiční spiklenecké teorie, že vlna migrace z Afriky a Blízkého východu, s níž se několik posledních let potýká Evropa, je prý financována z miliardářových peněz. Není to mimochodem tak dávno, co podobná tvrzení zazněla i z úst jednoho z prominentních členů rakouských Svobodných, kteří jsou od konce loňského roku vládním partnerem kancléře Kurze.
Pravděpodobným vítězem dalších prezidentských voleb v Rusku bude podle průzkumů opět Vladimir Putin. Evropská unie i české tajné služby varují před riziky hybridní války vedené právě z Ruska, ale třeba Maďarsko vidí riziko jinde. Největším nepřítelem vládnoucího Fideszu je americký finančník a filantrop maďarského původu George Soros. Vláda Viktora Orbána zaplatila prý za kampaň proti jeho osobě zhruba 100 milionů eur z veřejných rozpočtů. Víme, jaká rizika hrozí Evropě, nebo míříme na falešné cíle?
I proto je možné chápat kancléřovo setkání se Sorosem jako snahu se od Svobodných a jejich pohledu na svět distancovat. Stejně tak znovu vyhladit vlastní renomé, které před nějakou dobou utrpělo, když Kurz jménem své vlády oznámil, že Vídeň nepřipojí svůj podpis k připravovanému globálnímu paktu Organizace spojených národů o migraci.
Rakousko tak učinilo jako v pořadí čtvrtá země po Spojených státech, Austrálii a Maďarsku. Tím spustilo vlnu a k dohodě se následně odmítly připojit další státy, včetně Česka. Tehdy kancléř zjevně ustoupil tlaku svého koaličního partnera, který pak následně mohl slavit vládní rozhodnutí jako své obrovské vítězství.
Schůzkou se Sorosem se Kurz snažil dokázat, že to je stále ještě on, kdo udává směr rakouské zahraniční politiky. Nejbližší zkoušky, které ho v tomto ohledu čekají, ale budou daleko zásadnější, než bylo setkání s kontroverzním miliardářem. To pak již půjde o souhlas nebo nesouhlas Rakouska s dalšími kroky Evropské unie vůči Polsku nebo Maďarsku.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
