Robert Břešťan: Topolánek a jeho místo v historii

Na počátku byl svěží vánek Topolánek, neznámý chachar z Ostravy a řadový senátor. Později, v roce 2002, byl sice „Topol" slovy Václava Klause „falešný a prázdný", ale překvapil, stal se předsedou ODS a rázem politicky vyrostl.

V dalších letech šel od vítězství k vítězství. V letech 2002 - 2008 vyhrál všechny volby, do nichž v čele strany šel. Stal se premiérem, předsedal Evropské unii. Svěží vánek se ale postupně kamsi vytrácel a zbyly spíš vzteklé nárazy větru a bouřlivá povaha…

Místo v politické historii Mirku Topolánkovi už ale nikdo neupře. Jeho politická kariéra je pozoruhodná. Má své vrcholy a pády, své skandály, podezření z nepotismu a korupce i státnické záblesky.

Začátek jara Mirku Topolánkovi ale každopádně nepřeje. Přesně před rokem Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru jeho vládě; stalo se tak poprvé v historii České republiky i Československa.

Včera zase vedení ODS celý den do úmoru řešilo, co dál se svým předsedou, který se provinil tím, že rychleji mluví než myslí a své (místy dost chatrné) názory na cokoli bezelstně vypráví na potkání, na zapnutou kameru a pak se diví, že se jeho slova objeví v bulváru. (Připomeňme, že nejde o výroky nějakého Mirka z Valašska, ale o slova bývalého premiéra, předsedy nejsilnější pravicové strany a premiéra-aspiranta).

Topolánek nikdy nešel pro prudké slovo daleko. Spolustraníci ho dosud buď chápali, mávali nad tím rukou, případně se otráveně odvraceli, předsedovy úlety nicméně tolerovali.

V minulosti tak Topolánek označil volební sliby ČSSD za "osvětimskou lež". O evropské ústavě mluvil jako o shitu, sliboval „noc dlouhých nožů", bulvárnímu fotografovi oznámil, že ho zabije a kopal mu do auta, opozici ve sněmovně kynul vztyčeným prostředníčkem. Dalo by se pokračovat. Tečkou jsou už známé, byť hojně pokroucené, výroky, které Topolánek pronesl při fotografování pro bezvýznamný časopis Lui.

Nic z toho dosud nevadilo. To poslední, nedlouho před volbami, už ano. Zřejmě se naplnilo přísloví o poslední kapce, či džbánu s utrženým uchem…

Ostatně poslední události (a jeho, hmmm..., přímá povaha) dávají Mirku Topolánkovi historickou šanci vstoupit i do dějin české lingvistiky. Lidová tvořivost by jeho jméno mohlo vynést mezi zavedená úsloví. Tedy: Mluvit rychleji, než myslet? Býti jako Topolánek. Podle vzoru „plazit se jak Meresjev", nebo „skákat jako Sergej Bubka".

Autor je šéfredaktor ČRo Rádia Česko