Režisér Jiří Svoboda: Jako člen KSČM jsem chtěl, aby se strana po revoluci přejmenovala

7. leden 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Režisér Jiří Svoboda

„Vidím mnoho zemí, kde nevládnou komunistické strany, vládnou tam jiné strany a páchají mnoho zla,“ odpovídá režisér a bývalý politik za KSČM Jiří Svoboda moderátorce Barboře Tachecí na otázku, jestli vidí někde na světě, že by komunismus úspěšně řídil jakoukoli zemi, aniž by se dopouštěl hromadného zla na lidech.

„Je to všeobecný stav světa, že vlády nevedou lid ke svobodě, ale vedou ho k výjimečným opatřením,“ dodává a na reakci moderátorky, zda žertuje, říká: „Myslím to naprosto vážně,“ a pokračuje: „Je například otázkou, jestli je možné říkat Číně ještě komunistická země. Hospodářský zázrak, který tam proběhl, se udál na jiných principech než tady a v Sovětském svazu,“ konstatuje.


Režisér, scenárista, politik a akademik Jiří Svoboda se narodil 5. května 1945 v Kladně. Po roce 1989 působil jako československý poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění a předseda KSČM. 5. prosince 1992 byl ve vlastním domě pobodán neznámým útočníkem. Pokus o vraždu přežil, pokračoval v tvůrčí práci, ale z důvodů neshod veškeré politické funkce v KSČM ukončil. Mezi významná díla v jeho rozsáhlé filmografii patří například dramata Skalpel, prosím, Zánik samoty Berhof, Jen o rodinných záležitostech, Sametoví vrazi nebo Jan Hus.


Hodnotit komunismus ale můžeme v několika aspektech. Je zřejmé, že třeba v oblasti technologie v Rusku vypustili první družici, předstihli jiné.Jiří Svoboda

Brilantní režisér, který zanechává v české filmové tvorbě významnou a osobitou stopu, s sebou nese jistou kontrverzi. Zatímco jeho rodinu o svobodu připravil nacismus a fašismus, sám se stal součástí komunistického režimu, který svobody občanům také jednoznačně odpíral a zejména v polovině minulého století se na lidech dopouštěl zločinů.

„Padesátá léta navazovala na druhou světovou válku, která přinesla úplně popření toho, co si v 19. století mysleli osvícenci. A sice že člověk je trvale zdokonalitelný a zvíře v něm je vykořenitelné,“ uvádí režisér. „Můj dědeček, velmi vzdělaný člověk, zahynul v nacistické káznici. Sezvířečtění civilizovaného národa, jakým byli Němci, kteří tohoto člověka, čtyřiašedesátiletého, honili po schodech přivázaného k sokolovi, kterého bičovali, skutečně nastalo - měli v sobě stále to zvíře,“ popisuje na zkušenosti své rodiny.

V teroru žili jen někteří

Na otázku, zda byl státní systém komunistické strany v padesátých letech terorem, odpovídá: „Pro mě to teror nebyl. Nebyl jsem zavřený, můj otec nebyl zavřený, pro všechny to teror nebyl, byl to teror pro některé,“ říká. „Bylo to inspirované sovětskými poradci a musel být vyvíjen nátlak,“ uvažuje nad jednáním tehdejšího československého vedení státu.

„Komunismus nyní ale není perspektivní ideologií. Dneska už žádný proletariát, předpoklad Marxovy teorie, neexistuje,“ podotýká. „Ve světě, který je založen na spotřebě a neustálé generaci technologického a spotřebitelského pokroku, to není možné. Lidská povaha odporuje zcela myšlenkám, které měl Marx,“ říká a na dovětek moderátorky, která vzpomíná úsloví „Myšlenky komunismu jsou krásné, ale lidi se do nich nehodí.“, reaguje souhlasně a s pozasmáním.

Všichni se postavili proti

Z KSČM vystoupil v červnu roku 1993, protože nesdílel názory s většinou strany. „Myslel jsem si, že je zapotřebí, kromě těch kroků, které byly v programové sféře, dát straně jiný název. Třeba aby to byla radikálně-socialistická strana, která by tvořila oponující blok proti pravicovému proudu. Ale tomu se všichni vzepřeli. Odešel jsem ze všech funkcí a trvale,“ vzpomíná Svoboda.

Co se stalo na Mikuláše 1992 a jak to Jiřího Svobodu ovlivnilo? Proč má zbrojní průkaz? Jak hledá stabilitu, co si myslí o současném prostoru v české společnosti, o Evropské unii, nebo jaké to je být v profesi odmítán? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s režisérem Jiřím Svobodou už nyní ZDE.

autoři: bta , kte
Spustit audio