Reprezentace

To je případ keňského běžce, který závod na tři kilometry s překážkami vyhrál jako čerstvý občan Kataru. Keňané, kteří si zvykli, že jejich sportovci v této disciplíně pravidelně vyhrávají, jsou rozladěni. Z pařížského steeplu si domů odvezou pouze stříbro. Je to podobné, jako kdyby si nějaký katarský šejk dva týdny před šampionátem koupil našeho Romana Šebrleho, a ten pak včera nepřešlápl při svém životním hodu oštěpem. Také se musíme smířit s tím, že v disciplíně, kterou jsme začali považovat za svou, máme pouze stříbro, ale na rozdíl od Keňanů naše desetibojaře porazil skvělý sportovec, nikoli ropný magnát.

V globalizujícím se světě ovšem bude stále více platit, že vynikající sportovec reprezentuje především sám sebe. Nijak nás nepřekvapuje, že většina našich fotbalových reprezentantů hraje za evropské fotbalové kluby, anebo že naši hokejisté hrají za reprezentaci pouze, když jejich tým v NHL nepostoupí do play-of. Špičkový sport pak je a určitě i bude pro ty nejlepší sportovce zaměstnáním a reprezentovat budou svého zaměstnavatele. I když to dnes může znít absurdně, není asi příliš vzdálena doba, kdy na mistrovství světa v atletice, fotbalu, či basketbalu budou místo národních týmů soutěžit reprezentanti firem obchodujících se sportovním náčiním či oblečením. Nikoho nepřekvapí, že Keňan z Kataru vystoupí na stupně vítězů za tým Pumy či Addidasu. Stejně se bude mluvit o tom, jak běžel.