Represe v Bělorusku jedou stále naplno. Společnost je dva roky po protestech rozdělená víc než dřív

„Včera jsem volal kamarádce do Minsku a ona říkala, že každý den se loučí s jedním kamarádem a vyprovází jednu rodinu do zahraničí,“ říká původem běloruský básník, překladatel a aktivista Max Ščur, který žije v Česku.

Čtěte také

Cichanouská: Bělorusové by proti Ukrajincům rozhodně nebojovali

Z Běloruska odešlo od roku 2020 asi půl milionu lidí. Největší prodemokratické protesty v dějinách země, které vyzývaly k odchodu dlouholetého prezidenta Alexandra Lukašenka, vystřídala nebývalá brutalita státního aparátu.

„Nikdo si nemůže být jistý, jaké důkazy proti němu moc využije. Drobné přestupky se kvalifikují jako trestné činy. I za komentář na sociální síti můžete jít do vězení. A je-li jednou trestní stíhání zahájeno, je pak mnohem složitější odjet,“ říká Max Ščur.

Cesta zpět je pak téměř uzavřená. „Loni vyslýchali kvůli mým aktivitám moji matku. Za něco mě stíhají, ale nevím přesně za co,“ říká Kryscina Šyjanok, která v Česku dlouhodobě působí jako soudní tlumočnice. Ale také tady zastupuje kancelář běloruských demokratických sil vedenou lídryní opozice Svjatlanou Cichanouskou.

Také Cichanouská je v Bělorusku stíhaná v nepřítomnosti. Před dvěma lety se postavila Lukašenkovi v prezidentské volbě a zpochybnila jeho moc. Dnes žije v litevské exilu a stíhání označila na Twitteru za frašku.

Mimo větší pozornost pak zůstávají procesy přímo na území Běloruska. Podle lidskoprávní organizace Vjasna je tam momentálně asi 1500 politických vězňů. Neoficiálně jich ale může být několik tisíc, jen se nemusí hlásit k politickému pronásledování, aby si ještě nepřitížili.

Podle Maxe Ščura se Lukašenkovu režimu přesto nepovedlo zlomit protivládní odpor. V Bělorusku podle něj stále zůstávají lidé, kteří příliš nevystrkují růžky a pro vládnoucí režim zůstávají těžko dohledatelní, a tak dokázali například sabotovat přesuny ruských vojsk na železnici a dodnes přinášejí informace o jejich pohybech.

Čtěte také

Ve stínu války na Ukrajině neskončilo ani drama běženců na hranicích s Běloruskem

Podle politologa Arťoma Šrajbmana, který žije v polském exilu, je výsledkem války na Ukrajině a také víc než dva roky trvajících represí nebývalá radikalizace a polarizace běloruské společnosti. Dva roky po nenásilných prodemokratických protestech by 42 procent Bělorusů žijících ve městech přivítalo násilné svržení Lukašenka.

Běloruská exilová opozice podle Šrajbmana také podporuje dobrovolnické jednotky v Polsku, které se připravují na případné povstání. A podporuje taky běloruské dobrovolníky na Ukrajině.

Lukašenkův režim, jehož stabilita závisí do značné míry na Rusku, na to reaguje zostřenými represemi. Demonstrující opozici už podle běloruského politologa nevnímá jako neškodné hipstery, ale potenciální kolaboranty s nepřátelskou vojenskou mocí. Situace tedy eskaluje.

„Radikalizace protestujících je z mého hlediska mnohem pochopitelnější. Protože čelí brutalitě nevídaného rozsahu. Nic takového v Bělorusku nebylo od 40. let minulého století,“ říká Arťom Šrajbman.  

Pořad Za obzorem s opozicí a účastníky protivládních protestů v Bělorusku připravil Tomáš Havlín.