Ani válka, ani mír. Pro Bělorusko je ideální šedá zóna řízeného konfliktu mezi Západem a Ruskem

Podle něj se Moskva ve snaze přimět Spojené státy k bezpečnostním ústupkům rozhodla vyvolat dojem reálné hrozby Ukrajině. Ruská vojska proto sousední zemi obklíčila takřka ze všech stran. Jednou z front této vojenské diplomacie se ale stalo i běloruské území.

Čtěte také

Karel Barták: Diplomatický balet Evropanů a Putinovo čekání

Ve čtvrtek začalo nedaleko bělorusko-ukrajinských hranic rozsáhlé cvičení Spojenecká rozhodnost, kvůli kterému Rusko už od poloviny ledna přesouvalo své jednotky z Dálného východu. Tolik ruských vojáků jako dnes na území Běloruska nebylo od rozpadu Sovětského svazu.

Lukašenko se nezměnil. Ani v nejmenším se mu nelíbí, že ho přestali považovat za pána své země.

Běloruský prezident tu není pouhým statistou – naopak, manévry sám inicioval. Lukašenko je oznámil už na začátku prosince a při každé vhodné příležitosti pak opakoval, že ruské vojáky sám pozval. Bělorusko se prý musí připravit k obraně jižního křídla, protože Ukrajina představuje čím dál tím větší hrozbu.

Nová role Minsku

Analytik Šrajbman píše, že cvičení ukazuje novou regionální roli Minsku, podstatně odlišnou od snů o východoevropském Švýcarsku, o kterých se běloruští představitelé šířili ještě před několika lety.

Do roku 2020 Lukašenko napětí ve vztazích mezi Ruskem a Západem využíval k obratnému balancování. Pak se ale západní vektor zhroutil a Minsku už pro další diplomatické manévry nezbývá prostor.

Sám Lukašenko se přitom nezměnil. Ani v nejmenším se mu nelíbí, že ho přestali považovat za pána své země. Uráží ho byť jen pomyšlení na to, že jak vnější síly, tak vlastní kádry v něm spíš než běloruského suveréna začínají vidět pouhého ruského vazala.

Čtěte také

Před osmi lety byl východoukrajinský Charkov proruský. Teď je to jinak, lidé by se invazi bránili

Spojené státy jsou si tohoto rysu Lukašenkovy povahy podle všeho dobře vědomy a schválně prezidenta provokují, píše běloruský expert na stránkách Carnegieho střediska. Upozorňuje na tezi, kterou do médií šířil anonymní zástupce americké diplomacie. Podle ní už běloruský diktátor nejspíše není pánem situace.

Washington současně hrozí Bělorusku novými sankcemi za spoluúčast na možné ruské agresi proti Ukrajině. A nejsou to jen prázdná slova. Vzhledem k tomu, že běloruská ekonomika je ve světovém měřítku v podstatě bezvýznamná, nebude problém s ní naložit podobně jako s tou íránskou.

Bělorusko se do bojů nejspíš nezapojí

I přes Lukašenkovu vstřícnost vůči Rusku je ale skoro jisté, že i kdyby k válce došlo, běloruská armáda se do bojů nezapojí, myslí si Arťom Šrajbman. Podle něj Lukašenko z vlastní iniciativy své vojáky do války určitě nepošle.

Čtěte také

Putin musí vojáky brzy využít. Jinak ho čeká ponížení z toho, že je stáhne, věří exministr USA Gates

Moskva pomoc z vojenského hlediska vlastně ani moc nepotřebuje. Jsou tu ale také důležité politické důvody. Po celých 27 let, co je Lukašenko u moci, prodával svým voličům mír a klid v zemi jako hlavní úspěch, který ospravedlňuje všechny ostatní nedostatky a problémy.

Účast ve válce, notabene s Ukrajinou, by prezident těžko vysvětloval i svým přívržencům, natožpak ostatním Bělorusům. Dnešní vládě v Minsku se nehodí ani jeden z krajních scénářů, které by ve vztazích Ruska a Západu mohly nastat, konstatuje Šrajbman v analýze pro moskevské Carnegieho středisko.

Pokud se napětí mezi Ruskem a USA vyřeší bez války, ale také bez míru, Lukašenkovi to může jen prospět.

Lukašenkovi není vhod ani válka, ani mír. V prvním případě by Bělorusko muselo přijmout riskantní a sebezničující ústupky Kremlu, v druhém případě by nejspíše přišlo o možnost získat si zájem Ruska svým okázale protizápadním vystupováním.

Čtěte také

Lukašenko pánem situace. V lidech se mísí pocity zoufalství a naděje, říká běloruský dokumentarista

Naopak šedá zóna řízeného konfliktu skýtá ideální podmínky k tomu, aby Bělorusko mohlo prodávat Moskvě svou rétorickou loajalitu. Pokud se tedy napětí mezi Ruskem a Spojenými státy vyřeší bez války, ale také bez míru, snad prostřednictvím jakéhosi nekonečného diplomatického omílání sporných bodů, Lukašenkovi to může jen prospět.

Ve vztahu k Moskvě by se Lukašenko stal spojencem, který v rozhodující chvíli neuhnul a splnil své závazky. Rusko by poté při jednáních o nových úvěrech určitě bylo štědřejší, uzavírá svou úvahu na stránkách Carnegieho střediska běloruský expert Arťom Šrajbman.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata pro vás vybral Miroslav Tomek.

Protest řidičů kamionů ochromil kromě kanadských měst také velkou část automobilového průmyslu v Severní Americe. Bělorusku současné napětí mezi Ruskem a Západem podle všeho vyhovuje, o válku ale nestojí. Řada vojenských převratů vrací Afriku o desítky let nazpátek. Ázerbájdžán přitvrdil ve svém tažení proti arménským památkám v Náhorním Karabachu. A jak aktuálně zní skladba Johna Cage, která má trvat šest století?