Reformní elán českých politiků

Pokud budou politici i nadále státní kase pouštět vydatně žilou, na přijetí eura můžeme zapomenout a rovněž důchodový systém se dostane do problémů během pár let. V této souvislosti je dobré rovněž zmínit, že Brusel očekává nový plán, který by měl zaručit zavedení eura alespoň někdy kolem roku 2012. Takovýto dokument by měl být hotov na jaře příštího roku. Když se to dá všechno dohromady, je logické, že politické strany musí vyložit karty na stůl a musí se začít alespoň bavit o tom, jak zmiňované problémy řešit.

Potíž je v tom, že jednodušeji se domlouvají populistické kroky typu zvyšování rodičovského příspěvku nebo důchodů, než omezování sociálních dávek, reforma zdravotnictví či školství. Z tohoto úhlu pohledu není divu, že politici se reformních kroků bojí jako čert kříže a že radši mluví o tom, proč něco nejde udělat, než aby učinili alespoň dílčí kroky. Stačí připomenout jednání o důchodové reformě, které ztroskotalo na tom, že komunisté odmítli podepsat dohodu kvůli ne úplně podstatnému sporu o to, v jakém věku by se mělo odcházet do důchodu a odkdy by tato hranice měla začít platit.

Zkrátka politikům svým způsobem vyhovuje, že se nedaří vytvářet silné vlády s jasným proreformním programem. Větší reformní elán by jim asi nedodal ani kabinet, který by se opíral o podporu občanských a sociálních demokratů. Síla více než 150 mandátů by jim sice umožnila ve sněmovně prosadit cokoli. Problém je v tom, že dohoda by byla složitá a v řadě věcí prakticky nemožná. Pokud nehodlají politické strany popřít své programy, pokud nechtějí "zradit" určité kategorie svých voličů, pak těžko mohou nalézt schodu v pohledu na redukci sociálního systému, snižování daní, nebo třeba vyšší spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví, nebo zavedení školného.

Sociální demokraté přišli v těchto dnech s návrhem programu nové vlády, který se nazývá Agenda 2010. Ten obsahuje celou řadu hesel, pod které by se mohli podepsat představitelé prakticky všech politických stran. Problém spočívá v tom, že s hesly se v reálném životě nevystačí. Po nich musí následovat jasné činy a v tom, jaké by to měly být, zdaleka nepanuje shoda. Stačí uvést heslo o snížení deficitu veřejných rozpočtů. K němu se dá dojít nejrůznějším způsobem. Třeba tím, že se budou zvyšovat daně, nebo tím, že dojde k razantním škrtům ve výdajích, případně kombinací obou metod. Z výroků představitelů občanských a sociálních demokratů, z jejich konkrétních činů ve vládě a ve sněmovně je patrné, že shodnout se na konkrétní cestě nebude vůbec jednoduché.

Vláda tvořená ODS a ČSSD by tak sice mohla nastoupit k moci s halasnými hesly, ale její úřadování by se mohlo nést v duchu nekonečných debat, které by mohly posloužit jako alibi, proč se nedalo nic zásadního udělat. Zkušenosti nejenom z České republiky totiž dokazují, že politici v drtivé většině činí pouze ty kroky, které jsou neodvratné. Takže je velmi pravděpodobné, že jakkoli složená vláda bude muset stejně vypracovat pro Brusel přijatelný plán na zavedení eura a bude ho muset alespoň ze začátku plnit. Proto se Česká republika podle všeho dočká určitého utlumení výdajů státního rozpočtu, ale nedojde k tomu na základě dlouhodobých reforem.

Takže až se zase budou blížit důležité volby, může se opět stát, že v duchu hesla bližší košile než kabát, se na sliby dané Bruselu zapomene a do sněmovny se vrátí rozjařená nálada, která panovala před letošními volbami a která pořádně zavařila státním financím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .