Reformní chaos

Od ekonomických analytiků slyšíme, že reforma veřejných financí postrádá koncepci, že nikdo netuší, kam si vláda sáhne pro peníze příští týden, nebo varují před sílícím pocitem sociálního ohrožení. Nynější nejistota ohledně reformních kroků má přitom paradoxně příčinu v obavě části poslanců sociální demokracie, že nepopulární opatření budou sociálně neúnosná. Za to by totiž pykali, když občané opět půjdou k volbám. Pykat ovšem mohou i za chaos, kdy se jeden den tvrdí, že je nějaké reformní opatření nezbytné, aby vzápětí vyšlo najevo, že nezbytné není. S jistou nadsázkou lze říct, že jsme svědky politicky sebevražedného bojkotu politicky sebevražedné reformy.

Na celé věci je nejhorší to, že kvůli reformnímu chaosu může občan snadno přehlédnout některé rozumné poslanecké iniciativy. Například schvalování předlohy, která by umožnila věnovat dětským domovům a domovům důchodců padělané zboží zabavené celníky, anebo novelu zákona o matrikách, v rámci které by se ženám umožnilo snáze dosáhnout změny příjmení do nepřechýlené podoby. Určitě by se našlo víc námětů, jejichž schválením by politici neriskovali konflikt s veřejným míněním, a je s podivem, že dávají přednost malérům. Skoro to vypadá, jako by věřili, že je mají v popisu práce.