Reforma

Část opozice si přeje, aby reforma nepostihla lidi s menšími příjmy, protože beztak mají hluboko do kapsy. Druhé části vadí, že by měli být postiženi lidé s příjmy vysokými, neboť pak nebudou vytvářet pracovní místa. Někdo státu vyčítá nesystémovou regulaci, jiný nečinnost. Někomu vadí státní dotace, dalším pak, že stát nepomůže. Na jedné straně se kritizuje deflace, na druhé se tvrdí, že zvýšením DPH dojde k největšímu cenovému skoku v historii země. To si ovšem nemyslí ekonomové, kteří soudí, že ani po zvýšení sazeb DPH nebude inflace vyšší než po většinu devadesátých let, a vláda říká, že v konkurenčním prostředí se v mnoha případech nezvednou ceny, nýbrž poklesnou marže.

Na své pravdě trvá pravice i levice, zaměstnanci i zaměstnavatelé, přesvědčeni o správnosti svých argumentů jsou odboráři. Jednotlivě působí účastníci sporu o podobu reformy veřejných financí důvěryhodně a kompetentně. Celkově pak je diskuse nedůvěryhodná a působí nekompetentně. Nejspíš je to tím, že o žádnou diskusi ve skutečnosti nejde. Nejsme svědky dialogu, ale souběžně pronášených monologů, jejichž smyslem není najít řešení, ale znemožnit politického protivníka. Přičtěme k tomu, že jedna strana problém bagatelizuje, druhá zveličuje, a všichni se vyjadřují v heslech, neboť na delší věty není v médiích čas. Výsledkem je, že pouze dvě věci jsou ohledně reformy veřejných financí nesporné. Musí se udělat a nemůže dopadnout dobře.