Reálná světla v tunelu krize

Plošně jsou ale ohroženy celé regiony- především Ostravsko, součást někdejšího "ocelářského srdce" rakousko-uherské monarchie ve Slezsku. Jedna z tamních největších společností, Arcelor Mittal Ostrava, už letos propustila na tisíc zaměstnanců a další tři stovky mají odejít na podzim. A otázka je, zda to není jen začátek: Ze čtyř vysokých pecí společnosti AMO jsou v provozu jen dvě a jedou na 50 procent.

Zvěsti o tom, že by podnik chtěl ostravské pece zcela zavřít a soustředit se na výrobu surového železa jen v Polsku, sice vedení firmy dementuje, ale v zákulisí tato varianta tvrdošíjně koluje dál. Pokud by se takový scénář uskutečnil, firma by si mohla vozit materiál do válcoven ve formě ingotů z Polska a na 5 000 dnešních zaměstnanců by se ocitlo bez práce. Mittal zavedl už před časem zkrácenou pracovní dobu a zažádal vládu o příspěvek na platy zaměstnanců.

To vláda odmítla s tím, že by pak musela přispívat všem. Odboráři začínají ale tlačit na to, aby byl zkrácený pracovní týden se státní podporou co nejrychleji zaveden: Lidí by dostali menší mzdu, ale mohli by zůstat v práci a stát by to přišlo nakonec levněji než vyplácet jim podporu v nezaměstnanosti.

To je ovšem dvousečný požadavek: Pokud by šlo jenom o to překlenout období krize, mělo by to snad logiku. Problém je ale v tom, že v tuto chvíli nedokáže nikdo říct, jestli jsme při současném oživení odbytu v některých odvětvích už svědky obratu, anebo jen redukce pádu. V každém případě ale zažíváme dost zásadní strukturální změnu zdejší ekonomiky směrem od montoven k sofistikovanějším provozům.

Umělé dýchání, které by státní pokladnu stálo miliardy, by v řadě případů asi jen zbytečně zdržovalo proces, který už stejně probíhá a bude pro ekonomiku jako celek nanejvýš přínosný. Sice zvažuje až pětina firem podle údajů Hospodářské komory odchod z ČR, ale to ještě neznamená, že opravdu odejdou. Pokud míří na východ za levnější pracovní silou, nic je od toho neodradí. Pokud na západ za nižšími daněmi a lepší legislativou, dá se proti tomu působit i tady. Jestliže to ale dělají kvůli tomu, že potřebují zredukovat počet zaměstnanců a v jejich domovských firmách by je to přišlo mnohem dráž, nezbývá, než se s tím smířit. Zavádět obdobně přísná opatření, chránící zdejší zaměstnanost, by znamenalo bránit restrukturalizaci.

Právě v ní je přitom naděje do budoucna: Podle prezidenta Hospodářské komory Petra Kužela do ČR pořád ještě víc nových společností přichází, než z ní odchází. Nedávno se špičková americká zdravotnická firma HemCon Medical Technologies dala například dohromady s libereckou společnostní Elmarco a bude s ní vyrábět unikátní textilie z nanovláken. To je technologie, kterou proslula liberecká univerzita. Miliardy chce teď vládní agentura Czechinvest pumpovat z evropských fondů do rozvoje tzv. klastrů, tedy vývojových center universit a podniků. Což neznamená, že by tady snad zcela zmizely jednoduché výroby: jen by měly vyrábět komponenty pro technologicky náročné produkty, na kterých by měla do budoucna česká ekonomika stát.

Už dnes je tady - díky Škodovce- jedno z největších vývojových center Volkswagenu, je tu vývojové středisko Panasonicu, americké společnosti Honeywell, a od loňska v Brně i Microsoftu. Restrukturalizace tímto směrem, k pestré a technologicky náročné ekonomice, je tím opravdovým světlem na konci tunelu. Svítí tam už teď. Jen ho nevidíme. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .