Radůza zpívá hlavně o Bohu, já o chlapech, říká akordeonistka a muzikantka Rozálie

13. leden 2025

„Písně ke mně vlastně přicházejí samy – vypadá to ezotericky, ale kdybych se jindy snažila něco napsat, vymáčknout to ze sebe, tak to nestojí za nic. Když si ale počkám na okamžik, až píseň sama přijde, tak se ,to‘ stane,“ přiznává muzikantka, akordeonistka, herečka a tanečnice Rozálie v pořadu Hovory.

„Akordeon jsem si přála kvůli Radůze k 10. narozeninám – a dostala jsem ho. Ale myslím, že jsme každá jiná. Je to hlavně v tématech, o kterých zpíváme. Byla jsem ji a tím nástrojem dřív asi o trochu fascinovaná, hlavně ve spojení slova a písně,“ uvažuje Rozálie. 

Zpěvačka a herečka Rozálie Havelková

„Musím říct, že se s harmonikou strašně dobře zpívá – to bych si třeba s houslemi nedovedla představit. Krom toho, že nemám ráda hlas houslí,“ uvažuje a dodává, že akordeon s ní vlastně při zpěvu dýchá.

Rozálie si také myslí, že její první album a spojení harmoniky a zpěvu může evokovat interpretaci v podání Radůzy. „Úplně jiné jsme ale v tématech, o kterých zpíváme: ona zpívá především o Bohu, já o chlapech.“ 

„Mé nové druhé album Láska, hlína a rýč je už úplně jiné. Pozná to jistě i posluchač. I když stále je to tedy písnička pro akordeon, ale pak se to rozvíjí jiným směrem i v jiných aranžích,“ vysvětluje.

Čtěte také

„Album se původně mělo jmenovat Smutný klaun, což je oxymóron, který se objevuje v jednom verši. Naštěstí jsem ,pracovní‘ název sdílela se svými nejbližšími, kteří se mi vysmáli s tím, že je trapný. Přesvědčovala jsem je o opaku, až Štěpán Kozub vydal svou autobiografii Klaun se zamáčknutou slzou – v tu chvíli mi to došlo – a to mám Štěpána moc ráda a obdivuji ho, ale to neznamená, že si z něj nemůžu dělat srandu,“ popisuje Rozálie. 

Nakonec tedy sáhla k jinému názvu desky, které prý shrnuje a vystihuje celý její příběh o lásce a zároveň o věčném zmatku v hlavě a pochybách ve vztahu.

Rozálie také přiznává, že se ve zpívání s harmonikou vlastně konečně našla. „Sice jsem i herečka, ale nikdy jsem se tak necítila, ani mě to moc nebavilo – tedy být za někoho, být v roli a v podstatě stále něco předstírat. Takže tato poloha mě baví: Můžu být naprosto upřímná a říkat to tak, jak to je, nic neskrývat,“ uzavírá. 

Kdy jí jde skládání nejlíp od ruky: Když je šťastná, nebo třeba z lásky nešťastná? Kolik kilo váží tahací harmonika a vejde se k ní do futrálu ještě svačina? A kdy si Rozálie naposledy zatančila flamenco? I to jsou otázky, na které se ptá Naděžda Hávová v pořadu Hovory.

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související