Radovan Karadžič předán do Haagu

Útočící chuligáni házeli po policii a přihlížejících plechovky od piva a kamení. Mezi postiženými byl bohužel i kameraman španělské televize, což vláda označila za další zbytečné zhoršení obrazu Srbska v zahraničí.

Včerejší protesty však byly jen nicotnou obdobou nepokojů, které vypukly v srbských městech po 17. únoru, kdy Kosovo, do té doby součást Srbska s většinovou albánskou populací, vyhlásilo samostatnost. Chuligáni, v čele s rowdies fotbalových klubů Partizan a Crvena Zvezda Beograd, vedli útoky proti velvyslanectvím zemí, které Kosovo diplomaticky uznaly. Například ambasáda Spojených států byla vyrabována a nakonec vypálena.

Ale zpět ke včerejším demonstracím. Pozitivně působí několik faktů. Za prvé donedávna nejsilnější srbská politická strana- Radikálové- ztrácí vliv. Jak už bylo řečeno, podařilo se jí zmobilizovat sotva 20 000 stoupenců na předem ohlášený protest, kde měla být kromě podpory Radovanu Karadžičovi vyjádřena i nevole k současné proevpropské vládě a prezidentovi republiky Borisi Tadičovi. A ve vcelku dobrém světle se ukázala i policie, která zabránila ještě většímu rozsahu nepokojů. I když nelze pominout ani nedostatečnou ochranu zraněných žurnalistů. A také poranění 25 demonstrantů a 21 policistů.

Úřady obviňují z odpovědnosti za nepokoje organizátory ze Srbské radikální strany, kteří s uspokojením přihlíželi aktivitám darebáků, kteří celý den pochodovali Bělehradem s nadějným očekáváním, že se budou moci pozdním večerem s někým v ulicích porvat. A taky se jim to částečně podařilo. Radikální strana však tvrdí, že šlo o zcela mírný pochod Bělehradem bez jakýchkoli vážných incidentů. A pokud prý k nějakým došlo, jsou za ně podle radikálů odpovědni vláda s prezidentem republiky.

Nezapomeňme ale na hlavní postavu minulých dní. Dnes brzy ráno byl totiž Radovan Karadžič konečně letecky přepraven do Scheveningenského vězení, kde čekají na rozsudek v Haagu souzené osoby.

Ať už při hodnocení mítinku preferujeme skutečnost, že se v centru Bělehradu přeci jen sešlo pouze 20 000 lidí, nebo se spíše soustředíme na šarvátky, jedno je jisté. Srbská veřejnost, především ta z vlastního Srbska se o osud Radovana Karadžiče, Ratka Mladiče a také prchajícího prezidenta takzvané Republiky srbská Krajina Gorana Hadžiče postupně ztrácí zájem. Obrací se spíše k EU a zejména s nadějemi doufá ve zrušení víz do zemí Schengenského prostoru, aby jí bylo po téměř 20 ti letech těžkostí zjednodušeno cestování do zahraničí. Podstatná část občanů už si nepřeje, aby tento krok brzdili nyní už jen poslední dvě hledané osoby. I když v zemi nikdy NATO a USA nezapomenou bombardování Srbska během kosovské krize v roce 1999 a nakonec také definitivní letošní odtržení Kosova, i když tento jednostranný krok uznalo zatím jen několik desítek zemí.

Vládu vedenou Demokratickou stranou čeká těžký úkol. Zlepšit hospodářskou situaci a životní podmínky, jak slibovala občanům před mimořádnými parlamentními volbami v Srbsku 11. května. A také udržet v zemi klid a nesnažit se ještě vyhrocovat napětí v těch částech Kosova, kde zůstali srbské menšiny. O to se už beztak starají Radikální strana a její ve volbách poražení spojenci, kteří si dobře uvědomují, jak to ohrožuje klid v celém Srbsku. Nestabilita tak zůstává jednou z posledních možností, jak se vrátit k moci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .