Radko Kubičko: Věčně nevyřešené téma důchodové reformy i v aktuální kampani

A probíhá to vždy zhruba stejně: Opozice ostře kritizuje vládu, že žádnou nepřipravila nebo připravila špatně. A slibuje, že to bude její priorita po vyhraných volbách. Následující vláda to v programovém prohlášení odhodlaně stvrzuje. Na konci mandátu ale smutně hodnotí, že se toho povedlo jen málo, a opozice ji opět ostře kritizuje, slibuje zlepšení.

Čtěte také

Důchodová reforma? Záleží, jestli nám vadí, že vysokopříjmoví mají nízké penze, tvrdí expert Brabec

Také končící vláda Andreje Babiše prochází právě poslední fází tohoto scénáře. Důchodový účet, stále neoddělen od státního rozpočtu, je v deficitu a bude v ještě větším, nakolik penzisté jsou důležitou voličskou skupinou všech stran vládní koalice. Odborníci i komise varují, že tímto způsobem systém, na který nyní padá zhruba třetina veřejných výdajů státu, nebude už životaschopný.

Kosmetické změny

Vláda proti tomu neudělala mnoho, kompetentní ministerstvo práce a sociálních věcí a jeho tradiční důchodová komise sice vypracovaly jakýsi materiál, který ministryně Jana Maláčová a její ČSSD pyšně označují za důchodovou reformu, jde ale spíše o změny v rámci aktuálního stavu. Také se nepracovalo na udržitelných důchodech, ale na důchodech spravedlivých. I to ale bylo odmítnuto, vládní ANO raději připouští, že tento bod programu se prostě nepodařilo naplnit.

Stejně jako to nakonec musely připustit všechny vlády za dlouhých třicet let. Je to v zásadě pochopitelné. Buď by vláda musela říci rovnou, že si budoucí důchodci připlatí, nebo peníze sehnat někde jinde. Hnutí ANO je zjevně nachází ve státním rozpočtu – to ale opozice kritizuje. KSČM očekávaně navrhuje větší zdanění bohatých a také SPD mluví raději o zvyšování důchodů než o jejich financování.

Opoziční nápady

Čtěte také

Zamrazilová: Tři stovky k důchodu nejchudším nepomůžou. Bohatší to pocítí málo, ovšem státní rozpočet dost

Ale i opoziční strany jsou na rozdíl od velkých slov svých politiků ve volebních programech poměrně krotké, vědomy si strastí z minulosti. Koalice SPOLU mluví také spíše o drobných posunech a minimálním důchodu, Piráti a STAN žádají státní fond dobrovolného spoření na důchod – to je jen jiná forma zdanění, i když možná adresnějšího.

Správně ale kladou důraz na to, jistě díky komunálním zkušenostem mnoha starostů v obou koalicích, že důstojný život seniorů se neodvíjí jen od výše příjmů, ale záleží neméně na dostupnosti sociálních služeb.

V minulosti ale přece jen cosi učiněno bylo. Hlavním nástrojem udržitelnosti penzijního systému je totiž zvyšování věku odchodu do důchodu. Ten se ustálil na 65 letech, a i když mezinárodní organizace doporučují další navyšování, je to politicky ošemetné, u některých profesí jde totiž opravdu o strop, a třeba ČSSD prosazuje naopak dřívější odchod u některých z nich a nachází pro to podporu.

Nový pilíř?

Penzijní připojištění s příspěvkem státu a daňovým zvýhodněním pro zaměstnavatele už tu také je a funguje nějaký čas. Co tedy vlastně dělat dále? Vláda Petra Nečase zavedla nový pilíř s tím, že část stávajícího průběžného do něj převede, pokud si občané budou sami dobrovolně spořit v soukromých fondech.

Komentátor Radko Kubičko|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Prosadila ho ale bez dohody s opozicí, která to považovala jen za plíživou privatizaci důchodového účtu a po nástupu k moci ho zrušila. Zcela do větru určitě nemluvila, pravicová privatizace získala v průběhu let opravdu špatnou pověst. Je ale pravda, že to byl nakonec vlastně jediný polistopadový pokus přivést do důchodového systému reálně další prostředky navíc.

A tak se i před následujícími volbami schyluje jen k dalšímu opakování ustáleného scénáře přípravy důchodové reformy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu