Radko Kubičko: Proč je hnutí ANO stále přijatelnější pro jím kritizované standardní strany
Před posledními volbami, senátními a komunálními, ale i před těmi do Poslanecké sněmovny, by se mohlo zdát, že po nich nastane naprostá katastrofa. Proti sobě stály hlavně strany současné vládní koalice a hnutí ANO. Varovaly se vzájemně před sebou tak vehementně, až to budilo skoro hrůzu.
Politikové ANO, a zejména jeho předseda Andrej Babiš, mluvili o polistopadovém kartelu, který rozkradl republiku a chce v tom ještě pokračovat.
Čtěte také
Strany současné vlády zase o ANO jako o hnutí stíhaného zločinného oligarchy, který si chce zajistit jen imunitu pro své stíhání za dotační podvod. Volby proběhly a při následných koaličních jednáních ve městech a obcích jakoby se na katastrofickou rétoriku rázem zapomnělo. Dokonce i v Praze, která nejvíce kopíruje celostátní profil.
V drtivé většině statutárních měst i ve městech menších, kde celostátní politické strany mají ještě nějaký vliv, uzavřely na první pohled na smrt znepřátelené strany nějakou koalici, primátoři a starostové ANO s podporou některé ze stran vládní koalice, nejčastěji ODS, a naopak jsou spíše pravidlem než výjimkou. Kam se poděly hrůzné teorie a scénáře?
Od pravice k levici
Čtěte také
Na první pohled by se mohlo zdát, že tak by to mělo trochu být, politikové jsou povinni se nakonec domluvit, navzdory předvolebnímu řečnění. Jenže co si mají myslet voliči tak varovaní, když si největší rivalové padnou do náruče? Už v době tzv. opoziční smlouvy v roce 1998, když se spolu domluvily tehdejší hlavní politické strany, ODS a ČSSD, po podobné nenávistné kampani, to zanechalo velmi hořkou příchuť.
Je proto možné říci, že strany by buď měly předvolební rétoriku zmírnit, nebo jasněji vysvětlit, jak je možné se spojit s bytostným politických nepřítelem, který údajně ohrožuje demokratické uspořádání v zemi, kdyby se dostal k moci.
Zajímavou otázkou samozřejmě je přijatelnost hnutí ANO, původně obslužného politického servisu podnikatele Babiše, který se rozhodl vstoupit do politiky údajně kvůli znechucení z dosavadních stran a korupčního systému, který zavedly.
Čtěte také
Nakonec se přesvědčil, že politika je poněkud odlišný obor než podnikání a platí v ní i trochu odlišná pravidla. Také on musel jako vládní politik činit kompromisy a problematická rozhodnutí a mnozí jeho spolustraníci se ocitli v osidlech korupce také. Navíc mediální pozornost, upřená na něj samotného, odhalila problematické stránky jeho minulosti, které způsobily až jeho stíhání a obžalobu.
Hledání díry na trhu ho nakonec přivedlo od profilu pravicového až k levicovému, což také nebudí důvěru. Nicméně se přesto zdá, že přivedl do politiky lidi sice rozdílného ražení, z nichž mnozí si ale důvěru získali.
A pokud při jednáních není přímo on sám se svým hřmotným stylem, jsou schopni se domluvit i s ostatními standardními stranami. Roli hraje i určitá establishmentová blízkost, do které i hnutí ANO, původně protestní, bez problémů vplulo.
V tomto směru se svým programem o boji se standardními stranami chytlo do vlastní pasti, a pokud by přežilo odchod svého majitele, zakladatele i předsedy, samo by se zcela standardní stranou mohlo za určitých okolností stát.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
