Radko Kubičko: Prezidentské volby jako hledání voličských průniků

To se mu stalo osudným už při minulých volbách. Tehdy měl za sebou osm let ve vysoké politice. V jejich průběhu přišel téměř o všechny, kdo s ním byli ochotni spolupracovat z jiných politických stran a odpadávali i spolustraníci. To po celou tu dobu nejviditelnější Babišův odpůrce, současný premiér Petr Fiala, na to šel jinak.

Čtěte také

Petr Hartman: Petr Pavel uspěl v souboji o Hrad s rekordním ziskem

Po dlouhém údobí opozičního tápání se mu podařilo sjednotit takřka všechny protibabišovské hlasy, aby naopak nepřišly vniveč. A to i navzdory odporu ve vlastní straně, která se nechtěla přehnaně názorově rozpouštět. A také hlasům, které zase nechtěly zachraňovat strany na hranici volitelnosti. Jenže právě díky tomu s jejich hlasy mohla současná vládní koalice počítat.

A podobnou taktiku zvolil Petr Pavel, který ač podceňován z politické nezkušenosti, dobře porozuměl, že musí hledat ve dvoukolovém většinovém systému voličské průniky a potenciální podporovatele spíše spojovat než válcovat a rozdělovat. Proto také dosáhl toho, že všichni relevantní kandidáti z prvního kola se za něj postavili a doporučili ho svým příznivcům, kteří zjevně poslechli, a výsledkem je úctyhodný volební zisk.

Neúspěch v mnoha směrech

Babiš zaznamenal tak neúspěch v mnoha směrech. Jako lídr nejsilnější opoziční strany nedokázal v těžké době a za klesající popularity pravicové vlády už podruhé za sebou učinit z voleb referendum o ní. Naopak připustil svým vystupováním a přehnaně agresivní kampaní plebiscit o sobě samém a svém hřmotném stylu. Kdyby na jeho místě stál třeba nějaký autentický levicový politik, nikoliv miliardář, měl by to s ním Pavel mnohem těžší.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Babiš mluví jinak k českým voličům a jinak k zahraničním partnerům

Jemu se naopak podařilo nejen oslovit tu část společnosti, která považovala Babiše za relikt minulosti, a přesvědčit ji, že on je zárukou prozápadní orientace České republiky, ač sám předlistopadový člen komunistické strany. Zajisté ve světle svých následných zásluh v centrále NATO. Viditelné odkazy na sametovou revoluci tak sice trochu zaskřípaly, ale nakonec byly vcelku autentické.

A důkazem je příliv podporovatelů, kteří v prvním kole zřejmě právě kvůli tomu volili jiné kandidáty, ale nakonec Pavla vzali na milost. Naopak Babiš měl velké potíže propojovat zbývající voliče, přitáhnout ty radikálnější, a přitom neztratit umírněné. Dělal to svou oblíbenou metodou, upravenou z dávné pohádky, odvolat, co slíbil, případně pak slíbit, co odvolal. Moc se mu to ale nedařilo, o čemž svědčí i kritika z vlastních řad a nepodpora SPD.

Nevhodný kandidát

Přesto i Babiš zaznamenal značný nárůst voličů oproti prvnímu kolu a jeho straníci se už radují, že to jsou hlasy pro ANO do příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Nemusí tomu tak být. Strany obsluhující radikálně naladěné voliče udělají vše pro to, aby se jim vrátili.

Čtěte také

Petr Hartman: Před druhým kolem prezidentských voleb se Babiš učí malovat a Pavel bránit

Babiš ve vyhrocené rétorice též nemůže pokračovat, právě kvůli těm umírněným a také proto, aby byl vůbec přijatelný do nějaké příští vlády.

Prezidentské volby tak ukázaly, že pro politika je důležité získat nejen své hlasy, ale také neodradit případné spojence. Hnutí ANO tedy zjevně dvakrát postavilo nevhodného kandidáta, a kdyby bylo tradiční stranou, už by ho potřetí nestavělo.

Radko Kubičko, komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Původně nepolitik Pavel naopak ukázal, jak se to má dělat. A pokud se mu podařilo mistrně propojit často své ne zcela sourodé voliče do druhého kola, má docela šanci splnit svůj další příslib, že by mohl nějak oslovit i ty ostatní, co je pro ně původně nepřijatelný, a stát se tak opravdu prezidentem všech.

Autor je komentátor Českého rozhlasu