Klára Notaro: Jak posílit francouzskou armádu? La Grande Muette nebude němá

Čtěte také

Martin Fendrych: Poláci jsou realisté, připravují se na válku. Pro Nachera je ale zvyšování peněz na obranu populismus

V 60. letech za prezidenta generála Charlese de Gaulla šlo na obranu země víc než 5 procent HDP, ale od té doby se na armádě šetřilo.

Poslední dobou se na obranu vyčleňovala necelá dvě procenta, která sotva stačila na údržbu stávajících struktur. Prezident Macron do obrany investuje stále víc, ale to nestačí. Ve svém nedávném projevu prezident  zmínil agresivitu Ruska a nezbytnost zvýšit vojenský rozpočet na čtyři, později na pět procent. 

Vojenská kariéra není přitažlivá

S obranou země kromě technického vybavení souvisí otázka počtu vojáků. Těch je nedostatek. Vojenská kariéra není přitažlivá pro ty, kteří svět armády neznají.

Čtěte také

David Klimeš: Evropskou obranu vyztuží miliardy eur. Ale jak?

Armáda i policie byly po desetiletí v levicových médiích vykreslovány jako něco zpátečnického,  jako něco, za co by se lidé měli spíš stydět. Jenže chod dějin ukazuje, že stát se bez funkční dobře vybavené armády a policie neobejde.

Do vojenských škol se často hlásí synové, a dnes už i dcery profesionálních vojáků, a také  děti ze šlechtických rodin. Ti všichni  považují vojenské povolání za prestižní službu vlasti a za morální povinnost. 

Do armády lákají mladé lidi líbivé reklamy na zajímavé povolání v pozemních, námořních a leteckých silách. Určitou odezvu mezi mladými měla aktivita francouzské armády v Africe, kde bojovala proti islamistickým jednotkám.

Povinná vojenská služba?

Macron se nedávno vrátil k myšlence znovu zavést povinnou vojenskou službu, kterou zrušil prezident Jacques Chirac v roce 1996. Tehdy panovala představa, že zeštíhlená armáda má být složená jen z profesionálních vojáků.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Povinná vojenská služba

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že pro povinnou vojenskou službu je 60 procent obyvatelstva. Starší lidé vzpomínají, jak bylo důležité setkání mladých mužů z různých společenských vrstev. Naučili se spolu vycházet, porozumět si, poslouchat nadřízené.

Mladíci na vojně získali řidičský průkaz, někteří se vyučili a ti negramotní se naučili číst a psát. Vojna podporovala národní cítění, sounáležitost – což už dnes v některých čtvrtích prakticky neexistuje. 

Nejvíc zastánců povinné služby je v pravicových stranách, a nejméně jich je, jak jinak, v extrémně levicové straně Nepoddajná Francie.

Ovšem pro vyškolení branců by bylo potřeba tisíců profesionálních vojáků, které Francie z armády nemůže vyčlenit. A staré kasárny byly buď zbořeny, nebo slouží jiným účelům. Pravděpodobnost, že se vojenská služba stane opět povinnou, je z organizačních a finančních důvodů malá. 

Velká němá armáda

Francouzské armádě se také říká Velká němá, La Grande Muette – to protože až do roku 1945 vojáci nesměli chodit k volbám. Jak tedy doplnit řady vojáků?

Čtěte také

Klára Notaro: Jaké je být ženou ve Francii? aneb Případ znásilňované Gisèle Pelicotové

Nejspíš se budou muset vycvičit záložníci, kteří by mohli v případě nutnosti stát po boku 200 tisícům vojákům z povolání. Francie totiž dnes disponuje druhou nejpočetnější armádou v Evropské unii, a to hned po Polsku.

A oproti jiným evropským zemím má díky generálu de Gaullovi jadernou zbraň, kterou může použít podle svého uvážení.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži