Radko Kubičko: Hnutí ANO odprava doleva a vlastně nikam
Spekulace o budoucnosti předsedy a zakladatele hnutí ANO Andreje Babiše, když prohrál ve druhém kole prezidentské volby, otevřely znovu i otázku profilu nejsilnějšího opozičního subjektu. Má vůbec nějaký obrys? Co by byl bez Babiše? A mohl by vlastně ještě mít nějaké spojence?
Úkolem oposiční strany je usilovat o vládu. Pod vedením aktuálního předsedy ANO ale už prohrálo troje volby. V těch poslaneckých získalo sice nejvíce mandátů, ale k čemu mu byly dobré, když s ním nikdo nechtěl spolupracovat a dosavadních pět oposičních stran bylo naopak domluveno, že se spojí.
Čtěte také
A Babiš ve vládě i kampani zlikvidoval své spojence, kterým sebral hlasy, takže zbývající propadly. Tím definitivně vyprofiloval ANO jako levicový subjekt, v oposici proti středopravé vládě. Jenže do předchozích voleb šlo ANO ještě jako hnutí spíše liberální a přebíralo voliče nespokojené pravice. Do Babiše s portrétem podnikatele bojujícího proti korupci vkládali naději.
Pobíhat po politické mapě sem a tam ale není zcela voličsky motivační a strhnout pozornost jen na lídra, který začíná být pro mnohé čím dále kontroverznější, ještě méně. Babišovi se tak dvakrát nepodařilo udělat z dalších voleb referendum o vládě Petra Fialy, která přišla do mimořádně nepříznivé ekonomické i geopolitické situace a na její popularitě se to projevuje. V době sílící protivládní kritiky ztratit proti ní volby je neobyčejný debakl.
Čtěte také
I z této příčiny se očekávalo, že si Babiš své limity uvědomí, stáhne se do ústraní a nechá vyrůst novým politikům. Částečně to tak už dělá, hlavními tvářemi hnutí jsou už nějaký čas místopředsedové Alena Schillerová a Karel Havlíček, ale i ti znovu dávají najevo, že usilují o voliče vší levice, ale také krajní pravice.
Jenže budovat voličskou bázi na tak širokém prostoru a navíc projevit opět vůli likvidovat dále i potenciální spojence, není cestou do vlády.
Čtěte také
Vystoupení severomoravského hejtmana Ivo Vondráka z ANO, který kontroversně nepodpořil stranického předsedu v prezidentské volbě, to jen potvrdilo.
Ne že by on představil nějakou ucelenější stranickou koncepci a občas si zřejmě pletl, v jakém typu strany vlastně je, ale každopádně představoval alespoň nějakou alternativu, kterou žije i svým politickým typem, když po několikráte sestavil životaschopnou širokou koalici na krajské úrovni a drží ji dále, bývalí straníci mu dále projevují důvěru. Spojence tedy na rozdíl od stranického předsedy rozhodně má a umí je udržet.
Není v dobré kondici
Babiš bezesporu získal ve druhém kole prezidentské volby masu voličů. Jenže ti se rozhodovali jen mezi dvěma kandidáty, v poslanecké volbě jich bude na vybírání opět více. A udržet voliče liberální, umírněné, pravicové, levicové, i radikální, to je téměř nemožné.
Přitom vláda by potřebovala věcnou oposici, vzhledem k vlastnímu profilu spíše levicovou. Jiný takový subjekt se tu ale nerodí, ani nepovstává z popela dřívějších.
Hnutí ANO není autentickou levicí a je tu zase spíše jako symptom krize politické scény, tak ostatně kdysi vznikalo, jako reakce na korupční aféry. A nyní by ještě chtělo být všude tam, kde jsou snad ještě nějací volní voliči.
Levá část českého politického spektra se tak rozhodně nenachází v dobré kondici. Ale když se podíváme na roztříštěné vládní součástky, často nepříliš čitelné a přežívající jen díky koalici, v lepším stavu není ani ta pravá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
